Exprese jako subjektivní vyjádření a způsob poznávání. Proč je tvůrčí vyjádření nenahraditelnou součástí programů na podporu wellbeingu, duševní hygieny a sebepoznání

„Nejde o to, že se v expresi něco ‘vyjadřuje’, ale že se v ní něco děje – vzniká, formuje, stává skutečností.“ Jan Slavík

V prostředí artefiletiky a kreativních (expresivních) terapií, stejně jako v lekcích a metodách portálu Pečuji o sebe se často pracuje s pojmem exprese. Nejde jen o samotný tvůrčí (expresivní) projev, ale o způsob, jak subjekt vkládá sám sebe do nějakého výrazu, jak váže vnitřní obsahy na formu, barvu, tvar, pohyb nebo slovo. Exprese je v tomto kontextu nejen výtvarným nebo uměleckým aktem, ale především způsobem myšlení a poznávání, jak jej ve svých textech pojmenoval pedagog a teoretik Jan Slavík.

Podle Jana Slavíka je exprese procesem, při kterém dochází k utváření poznatků skrze osobní vztah k realitě. „Expresí rozumíme utváření a sdílení významu prostřednictvím určité formy.“ (Slavík, 2017) Nejde o přenášení nějaké objektivní pravdy do ilustrace, ale o autentické uchopení světa, které je platné právě svou subjektivitou. Poznání v expresi přitom nevzniká zvenčí, ale v procesu tvorby. Podnětem pro expresi či jejím námětem může být krajina, portrét, ale i osobní zkušenost, etické dilema, vztahová situace nebo vnitřní emocionální téma. Jak vysvětluje Slavík (tamtéž), expresivní činnost se stává činností významotvornou – člověk jejím prostřednictvím dává smysl svým zkušenostem, svému vztahu ke světu, sobě i druhým. „Nejde o to, že se v expresi něco ‘vyjadřuje’, ale že se v ní něco děje – vzniká, formuje, stává skutečností.“ (Slavík, 2017)

Exprese zahrnuje také proces symbolizace. Skrze formu (barvu, tvar, rytmus, gesto) člověk vytváří symboly, které nesou osobní významy. Tyto symboly nemusí být na první pohled srozumitelné druhým – ale právě v jejich jedinečnosti je jejich síla. Symbolické obrazy mohou být zrcadlem i mapou: zrcadlí vnitřní stav a zároveň umožňují objevovat nové souvislosti.

V reflexi, která následuje po expresi, mohou účastníci své výtvory znovu nahlédnout, hledat v nich souvislosti, které v okamžiku tvorby ještě neznali. Exprese tak není jen viditelný projev a proces vedoucí k estetickému výsledku, ale strukturovaný a významuplný způsob porozumění sobě i světu.

V artefiletice proto práce s expresí není jen doplňkem k verbální reflexi, ale zásadním způsobem, jímž člověk strukturuje svou zkušenost. Exprese v tomto pojetí zahrnuje:

• symbolický jazyk: barvu, tvar, rytmus, vrstvení,

• emoční výboj: uvolnění napětí, formulaci vnitřního světa, který je obtížně sdělitelný slovy,

• hledání smyslu: forma pomáhá strukturovat nejasné, nedefinované prožitky a dát jim tvar.

Zvláště v kontextu programů na podporu wellbeingu, duševní hygieny a sebepoznání je exprese nenahraditelná jako forma zviditelnění toho, co není snadné vyslovit. Například v momentě, kdy žák vytváří obraz svého „bezpečného místa“, nejde jen o náčrt místnosti nebo záznam oblíbeného místa v přírodě, ale především o vizualizaci vnitřních potřeb, hranic, tužeb. Taková kresba není jen „hezký obraz“, ale prostor pro porozumění sobě samému.

Exprese je tak zároveň cestou a svědectvím. Nenahrazuje racionální výklad, ale rozšiřuje pole poznání o rozměr, který je zakotven v těle, emocích, vztazích a symbolickém myšlení. Tvůrčí činnost přitom není jen výstupem, ale prostředkem proměny – poznání se utváří v momentu, kdy něco tvořím.

Na portálu Pečuji o sebe proto exprese tvoří důležitou součást řady programů a metodických materiálů. Najdeme ji ve výtvarné práci s kartami, v reflexivní kresbě po řízené imaginaci, v tvorbě symbolických objektů, v kolážích, performativních gestech i v práci s osobním prostorem. Vždy jde o možnost, jak beze slov říct něco důležitého.

 

Věděli jste?

Artefiletika je výchovně-vzdělávací přístup, který propojuje expresivní výtvarnou tvorbu s reflexí a dialogem. Cílem je podporovat osobnostní rozvoj, sebepoznání a porozumění světu prostřednictvím umělecké činnosti a následného sdílení zkušeností. Podle teoretika a výtvarného pedagoga Jana Slavíka, který artefiletiku ustavil a teoreticky i metodicky vybudoval, je artefiletika „reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z umění a expresivních kulturních projevů [...] a směřuje k poznávání i sebepoznávání prostřednictvím reflektivního dialogu o zážitcích z expresivní tvorby nebo vnímání umění“ (Slavíková, Slavík, Eliášová, 2007, s. 15). Artefiletika se odlišuje od arteterapie tím, že jejím cílem není léčba, ale výchova a vzdělávání. Zatímco arteterapie je terapeutická metoda využívající umění k léčbě psychických obtíží, artefiletika se zaměřuje na pedagogický proces, kde tvorba a reflexe slouží k rozvoji osobnosti a sociálních dovedností. V praxi artefiletika využívá různé formy umělecké činnosti, které jsou následně reflektovány v dialogu mezi účastníky. Tento proces podporuje hlubší porozumění sobě samému i ostatním a přispívá k rozvoji empatie, kreativity a kritického myšlení.

Použité zdroje:

Slavík, Jan. 2001. Umění zážitku, zážitek umění: Teorie a praxe artefiletiky. Praha: Pedagogická fakulta UK.

Slavíková, V., Slavík, J., & Eliášová, S. 2007. Dívej se, tvoř a povídej!: Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha: Portál.

Slavík, Jan. 2013. Tvorba jako způsob poznávání ve výtvarné výchově. Kultura, umění a výchova, 1(1) [cit. 2013-10-03]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz

Slavík, Jan. 2017. Exprese jako způsob poznávání. Kultura, umění a výchova, 5(1). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz

Připravil tým Pečuji o sebe, autorka Petra Šobáňová

Foto: Petra Šobáňová

Článek je součástí Startovacího balíčku pro učitele, metodické podpory pro pedagogy připravující wellbeingové a artefiletické programy. Před realizací námětů a metod doporučovaných portálem Pečuji o sebe doporučujeme pečlivé prostudování tohoto metodického balíčku. V případě zájmu o konzultaci nebo proškolení kontaktujte tým Pečuji o sebe.