Existuje nespočet možností, jak v praxi aplikovat modelovou lekci a metodiku doprovázející pocitové karty a karty tematizující duševní zdraví a pohodu, jež pro vás připravil náš tým soustředěný kolem portálu Pečuji o sebe... a své žáky. Tato konkrétní vyučovací jednotka pro 2. stupeň základní školy, již připravil a realizoval pedagog David Kadlec, tematizuje vztah žáků a žákyň ke své třídě. Protože to, jak se ve škole cítíme, ovlivňuje významně život mladých lidí a jejich duševní stav. Inspirujte se!
Třídní kolektiv vzniká na úplném začátku velmi formálně a svým způsobem nepřirozeně. Spojuje k sobě jedince, kteří by se za jiných okolností třeba vůbec nepotkali a nenavázali jakýkoli sociální vztah. Čas však tuto nesourodou skupinu začne formovat a — ať už přirozeným vývojem, nebo intervencí učitelů a učitelek — dostane třída svou vlastní specifickou dynamiku.
Práce se třídním kolektivem je nekonečná dennodenní práce a každý jedinec má v procesu formování kolektivu svou roli. Název lekce „Já a moje třída“ může zpočátku svádět k tomu, že půjde především o pocity učitele, který se chce vyjádřit ke své skupince žáků, ale není tomu tak.
Níže prezentovaná vyučovací jednotka se zaměřuje přímo na žáky a žákyně a na jejich vlastní vztah k jejich třídě. Jednotlivé aktivity vedou žáka k tomu, aby přemýšlel nejen nad třídou jako kolektivem, ale také sám nad sebou, svým jednáním, svou rolí a svým „já“ ve vztahu k ostatním ve třídě. Jednotlivé aktivity mají postupně rozehrávat hru s imaginací, pracovat s pocity a emocemi každého žáka a každé žákyně a směrovat je k tomu, aby skrze výtvarnou činnost vyjádřili to, co v nich nevíce rezonuje. V rámci takovéto lekce dáváme dětem prostor nenásilně formovat svůj vnitřní svět a pomocí výtvarné činnosti nabídnout možnost, aby získal konkrétnější vizuální podobu, kterou můžeme dále rozvíjet a reagovat na ni.
Pomůcky: pocitové a tematické karty, papíry formátu A3+, kresebné či malířské potřeby (v našem případě barevné spreje, nůžky a papíry na šablony)
Časová dotace: 90 minut (dvouhodinový blok výtvarné výchovy na ZŠ)
Cíle lekce:
žák vnímá své emoce a pocity ve vztahu ke konkrétní situaci;
žák se učí pracovat se svou imaginací jako nástrojem pro vyjádření svých emocí a vztahů;
žák rozvíjí své komunikační kompetence (vyjadřování a sdílení svých myšlenek, naslouchání druhým, formulace zpětné vazby aj.);
žák využívá výtvarné prostředky k vyjádření svého prožívání;
žák pracuje s konkrétními tvary i abstraktní formou (používá symboly, metafory či alegorie);
žák zažívá a vnímá netradiční pojetí výuky výtvarné výchovy, které mu nabízí kromě kreativní činnosti i rovinu relaxační či terapeutickou.
Metodická poznámka: lekce je příkladem aplikace níže uvedeného modelu. Poklepáním na banner se o něm dozvíte více.
Průběh vyučovací jednotky:
1 Pocitové karty jako ledolamky v oblasti tématu emocí
Začátek hodiny zahájíme v kruhu, který soustředíme okolo rozložených pocitových karet. Sedět můžeme na židlích či na koberci a po nalezení příjemné polohy se ujistíme, že se všichni cítí komfortně. Úvod lekce zahájíme diskusí nad běžnými situacemi, které se již během dne staly anebo se stanou. Bavíme se volně o tom: jak se dneska máme, na co se těšíme, co nám udělalo dneska radost a podobně. Zaměříme se i na věci negativní, například: co se nepodvedlo, naštval mě dneska někdo, na co se netěším. Cílem diskuse je vést žáky k prvotnímu zamyšlení nad svými pocity ve vztahu k určité situaci. Na výpovědi žáků navážeme obecnou rozpravou o emocích: „Co jsou emoce?“, „K čemu nám slouží?“, „Jaké jsou příklady emocí?“, „Jaké emoce se objevily při naší diskusi?“. Opět se zamyslíme nad vším, o čem jsme si povídali a vybereme si každý jednu kartu, která nejvíce vystihuje náš aktuální emoční stav. Každý jedinec (pokud bude chtít) se ke své kartě může vyjádřit a popsat například to, jestli daná barva vyjadřuje konkrétní emoci, nebo mu/jí abstraktní kompozice připomíná nějaké věci z běžného života a tak dále. Závěrem v debatním kruhu objasníme, o co v dané výtvarné lekci půjde.
Návrh mluveného slova: „Dnes se zaměříme na emoce a stavy, které se vztahují k vaší třídě. Každý z vás získáte prostor pro to, abyste se kreativní formou vyjádřili k tomu, jak se ve třídě cítíte, jaké máte pocity z kolektivu — a také se zamyslíte nad sebou samými a vaší rolí mezi spolužáky. Chápu, že to zní teď velmi neurčitě, až abstraktně, ale pomocí následující aktivity se přiblížíme ke konkrétním myšlenkám. Prosím vás tedy o maximální soustředění a především prosím o ohleduplnost a respektování soukromí každého z nás, jelikož se od této chvíle budeme pohybovat ve velmi osobní rovině a budeme se snažit o to, aby se každý z nás cítil bezpečně a mohl se k tématu bez obav vyjádřit.“
2 Řízená imaginace – uvědomování si svých emocí a stavů ve vztahu k třídě
Po objasnění záměru lekce můžeme původní diskusní kroužek přeměnit na meditační oblast, anebo si žáci najdou jiné pohodlné místo, kde se budou moci soustředit na pokládané otázky. Opět se ujistíme, zda jsou všichni v pořádku a připraveni a poté můžeme začít s řízenou imaginací. Skrze otázky provádíme žáky jejich vnitřním světem a cílíme na to, aby si žáci vybavili konkrétní situace, jedince nebo sami sebe v určitém okamžiku a soustředili se na emoce, které se k dané situaci vztahují a uvědomili si souvislosti.
Řízenou imaginaci můžeme začít slovy: „Představ si běžný školní den. I když zbývá jen pár minut do prvního zvonění, tak jsi ve třídě sám/sama. Najednou slyšíš hlasy na chodbě a postupně přicházejí tví spolužáci. Který z tvých spolužáků se ve dveřích třídy objeví jako první? Uvědom si, proč zrovna on nebo ona je tím prvním člověkem, kterého chceš toho dne potkat…“
Začátek imaginace tak můžeme zaměřit tímto způsobem — vést žáky k tomu, aby si uvědomili, kdo všechno se v dané třídě nachází, jaký máme k daným spolužákům vztah, a v důsledku toho pak mohou, na základě sympatií, vstupovat do třídy.
„Možná je ve tvé třídě někdo, koho nemáš rád/ráda, bojíš se ho nebo ti nějak ubližuje a nechceš tím pádem, aby do třídy vstoupil. Sám/sama se rozhodni, jestli ho ve svých představách do kolektivu spolužáků pustíš. Uvědom si své pocity, jak je ti ve třídě s tímto jedincem, a jaký je to pocit, když ve třídě není.“
Skrze další otázky pak žáky můžeme vést k dalším situacím, které jsou příjemné, ale i nepříjemné. Žáci si mohou vybavit situace, které se ve třídě běžně dějí a které hodnotí jako pozitivní, anebo naopak se mohou ve svých myšlenkách zaměřit na negativní projevy a konkrétní situace, které vztahy ve třídě narušují.
V závěru myšlenkového putování směřujeme žáky k uvědomění si sebe sama jako součást třídního kolektivu: „Už jsi si uvědomil/a svůj vztah ke spolužákům a k situacím, které se ve třídě odehrávají. Nyní je čas se na závěr zaměřit na sebe sama. Jak se v třídním kolektivu cítíš? Jaké jsou tvé nejčastější emoce ve vztahu ke třídě? Jsi mezi ostatními šťastný/á? Raduješ se, nebo jsi spíš smutný/á? Cítíš se v třídním kolektivu bezpečně? Myslíš, že máš prostor sdílet s ostatními své názory, myšlenky a nápady?
Respektují ostatní tvůj pohled na věc? Jak se ty sám/a chováš k ostatním? Jak myslíš, že na ostatní působíš? Jsi spíš tichý pozorovatel, nebo spíš třídní šašek, nebo třeba dokonce vůdce třídy?...“
Zamyšlením nad sebou samými ukončíme meditační část, během níž jsme na určité místo ve třídě pro žáky rozložili druhý typ karet (tematické), které otevřou další část hodiny.
3 Práce s tematickými kartami a sepisování osobního dopisu – dáváme myšlenkám vizuální podobu
Po ukončení řízené imaginace dáme chvíli prostor pro ustálení myšlenek a následně vyzveme žáky, aby si vybrali tematickou kartu, která nejvíce vystihuje pocity ve vztahu k tomu, co si představovali. Karty si žáci vezmou k sobě a budou je mít u sebe jako jakýsi odrazový můstek pro tvůrčí aktivitu. Jelikož je téma nyní velmi citlivé a chceme zachovat pocit bezpečí pro každého žáka, tak své myšlenky nyní veřejně nesdílíme, ale naopak je necháme u sebe v bezpečí a více je zakotvíme pomocí textu. Žáci na kousek papíru sepíší vše, co je během řízené imaginace napadlo, co jim přijde důležité a zásadní a co v nich nejvíce rezonuje — a chtějí se tomu následně skrze výtvarnou činnost věnovat. Tento dopis pro sebe sama, společně s vizuální podobou tematické karty, dopomůže k tomu, že žáci začnou mít jasnější představu o tom, jakým způsobem své emoce ve vztahu ke třídě vizuálně zpracovat.
4 Moje vlastní pocitová či tematická karta – spreje v akci
V našem případě byla tvůrčí část lekce zaměřena na práci s papírovými šablonami a barevnými spreji. Spreje jsou obecně velmi oblíbeným výtvarným prostředkem pro tvorbu, a tím pádem ze strany žáků byla i větší motivace k práci. Papír zas nabízel možnost vytvořit šablony konkrétnějších tvarů či jen abstraktní hru s trháním a perforováním. Kombinací různých barev a přikládáním šablon začaly vznikat rozmanité kompozice, ve kterých byly využity motivy z tematických karet, jež byly doplněné o autorskou invenci žáka/žákyně. Někdo se ale úplně odpoutal od prvotního vizuálu prezentovaného tematickou kartou a vytvořil čistě originální výjev, který více vystihoval jeho/její vnitřní svět ve vztahu k třídnímu kolektivu.
5 Reflexe a uzavření lekce
V závěru výtvarné hodiny se opět sejdeme v kroužku. Výtvarné práce položíme doprostřed a prohlédneme si je. Jak je zmíněno výše, tak se jedná o velmi osobní výpověď každého žáka, a proto respektujeme prostor i hranice každého z nich. Práce tedy nehodnotíme, neupozorňujeme na určité části a nevybízíme autory, aby se ke svým výtvorům vyjádřili. V rámci kroužku se raději opět zaměříme na emoce, které máme v danou chvíli. Žáci se mohou vyjádřit jedním slovem, případně (pokud chtějí) mohou popsat pocity z tvorby a celkové dojmy z lekce. Závěrečným slovem učitele/učitelky a poděkováním výtvarnou hodinu ukončíme.
Závěr
Metodika představená v této lekci se svým pojetím zaměřuje nejen na rozvoj zmíněných cílů uvedených výše, ale má i určitý sociometrický podtext, kdy skrze výtvarnou aktivitu můžeme sledovat chování a další projevy u žáků a z pozice učitele/učitelky, a tak více poznat třídní kolektiv. V tomto ohledu výtvarná výchova nabízí jedinečný prostor, jak se žáky pracovat a rozvíjet je nejen v oblasti imaginativního myšlení a komunikace, ale především v oblasti sociální. V rámci výtvarné aktivity se navíc mohou projevit ti jedinci, kteří se za jiných okolností nemají šanci v kolektivu prosadit. Díky výtvarné aktivitě mohou volně vyjádřit své pocity a pomocí svého výtvarného díla dát najevo svůj postoj ke třídě. Z osobní zkušenosti autora se během lekce podařilo odhalit jevy, které na první pohled zůstávají skryté, anebo naopak se potvrdily domněnky týkající se určitých žáků (např. dojem pedagoga, že se ve třídě necítí přijímáni). Právě na tyto jevy je pak možné se více zaměřit a spoluprací s dalšími pedagogickými pracovníky rozvíjet určité kroky — ve snaze podpořit žáky, jejich pocit bezpečí a větší psychickou pohodu.
Autor lekce: David Kadlec
Fotografie: David Kadlec
Kommentare