Chcete vědět, jaká je úroveň vašeho wellbeingu a kvality života? Vyhledali jsme pro vás tipy na on-line testy!

V současnosti existuje mnoho testů, které měří úroveň wellbeingu nebo poskytují vhled do jeho jednotlivých složek. Mezi nejznámější testy patří dotazník Světové zdravotnické organizace, jehož výhodou je jednoduchost a přístupnost v českém jazyce díky Národnímu ústavu duševního zdraví a jeho projektu Opatruj.se.

WHO-5 Well-Being Index – jde o jednoduchý dotazník vyvinutý Světovou zdravotnickou organizací, který hodnotí subjektivní pocit pohody v posledních dvou týdnech. Obsahuje pět otázek týkajících se pozitivních emocí a vitality. On-line verzi dotazníku WHO-5 Well-Being Index v češtině můžete nalézt na následující stránce NÚDZ. Tento dotazník obsahuje pět otázek zaměřených na hodnocení vašeho duševního zdraví za poslední dva týdny. Po vyplnění získáte skóre, které vám poskytne přehled o vaší aktuální psychické pohodě.

Dalším testem, tentokrát složitějším, je test přístupný v anglickém jazyce na oficiálním webu Positive Psychology Center na Pennsylvánské univerzitě, kde působí Martin Seligman, zakladatel pozitivní psychologie. Toto výzkumné centrum nabízí množství testů, jež jsou vědecky ověřené a používají se v akademickém výzkumu. Pro přístup je proto nutná registrace spojená s vyplněním některých dat o uživateli, ale výsledky jsou zdarma a výsledek obsahuje mnoho položek k zamyšlení, např. srovnání s obdobně vzdělanými lidmi, lidmi s podobnou profesí apod. Pokud se necítíte jistí v angličtině, stačí použít strojový překlad nabízený prohlížečem. Otázky jsou jednoduché, a proto překlad celkem dobře funguje.

Příklad části výsledku testování:

Také OECD nabízí několik nástrojů pro měření wellbeingu, jež jsou dostupné on-line. Jde o pohled týkající se nikoliv osobního, subjektivního vnímání vlastní životní spokojenosti, ale o pohled na život jednotlivce žijícího v určitém regionu nebo zemi ve srovnání s regiony a zeměmi jinými. Přehled těchto nástrojů nabízí náš další článek.

Připravil tým Pečuji o sebe. Zdroje: Národní ústav duševního zdraví, WHO, University of Pennsylvania, OECD