Sebepoznání
Jak se vyznat sám v sobě, jak pečovat o svůj vnitřní svět a růst; tipy a cvičení na sebepoznání
KDYŽ CHCI POZNAT SÁM SEBE...
Na této stránce najdete celou řadu tipů na jednoduché i složitější aktivity a cvičení, jež nabízejí podněty pro sebepoznání. Můžete si také zdarma stáhnout naše listy a karty pro žáky a využít zajímavé tipy pro vlastní sebepoznání, ale i pro sebepoznávací aktivity svých žáků.
Náš vnitřní svět se podobá nekonečnému vesmíru. Vydejte se na jeho průzkum!
Na našem portále si můžete stáhnout originální pomůcku pro sebepoznání. Je koncipována pro dvojice či trojice žáků a má podobu souboru karet s modelovými profily běžných teenagerů, s nimiž se žáci mohou porovnávat. Profily odpovídají faktorům klasického dotazníku šestnácti faktorů osobnosti známého psychologa Raymonda B. Cattella. Cattelův vlivný nástroj se i dnes hojně využívá v diagnostice a dočkal se řady úprav a aktualizací. Dodnes zůstává cenným nástrojem jak pro výzkum, tak pro praktické aplikace v psychologii a ve vzdělávání. Připravené profily s charakteristikami modelových postav — uspořádané do souboru karet s genderovými variantami — představují vždy určitý pól dané dispozice a její projev v běžném životě. Jsou tak názorné a jednoduše pochopitelné.
S kartami se pracuje velmi snadno: každý ve skupině vždy vezme jednu z karet a přečte ji. Pak se rozvine volný rozhovor založený na srovnání žáka s jeho vrstevníkem na kartě.
Nabízejí se např. tyto otázky: Podobáš se Tereze? Nebo jsi spíš její pravý opak? Ostatní ve skupině mohou reagovat a poskytují svůj pohled na to, zda má podle nich člověk danou dispozici, či nikoliv. Pak bere kartu další ve skupině a vše se opakuje.
Po této základní aktivitě se každý může pustit do sepsání vlastního profilu — napsaného v podobném stylu, jako jsou ty modelové. Jde o vynikající příležitost k sebepoznání, lepšímu uvědomění svých dispozic a sebereflexi. Při psaní pomohou nejen příklady, ale i otázky na kartách. Právě ony často stručně a jasně vystihují daný faktor.
Vše může být doplněno expresivní aktivitou: malováním či kreslením sklíček kaleidoskopu a reflexí nad složitostí lidské osobnosti. Během reflexe můžeme klást tyto otázky: Podařilo se vám najít shody? Můžeme naše dispozice překonat? Jak přijmout sám sebe a využít svých silných stránek? Co dalšího ovlivňuje, kým jsme?
Využijte naše další tipy a aktivity, jejichž cílem je sebepoznání a sebereflexe!
POZNEJTE SE LÉPE DÍKY JOURNALINGU!
Sebepoznání je klíčovým prvkem zdravého psychického vývoje mladého člověka. V období dětství a dospívání, kdy se řeší důležité vývojové úkoly, může být psaní deníku (nebo journaling, jak se stále častěji označuje psaní zaměřené na duševní hygienu) cenným nástrojem pro pochopení sebe sama, svých emocí, hodnot a životních cílů. Tento proces nejenže podporuje osobní růst, ale také přispívá ke zvládání výzev, které přirozeně přicházejí s vývojem jednotlivých fází psychického vývoje dospívajícího člověka.
Journaling, volně přeloženo jako „psaní deníku“, je metoda, jež umožňuje vědomé zpracování každodenních zážitků a emocí prostřednictvím psaní. Nemusí jít o žádné literární dílo – naopak, smyslem journalingu je volné vyjádření toho, co má pisatel v hlavě, a to bez ohledu na styl nebo gramatiku. Stačí vzít pero a papír nebo si otevřít aplikaci v telefonu a prostě psát.
Proč začít s journalingem? Třeba proto, že psaní snižuje stres a pomáhá nám cítit se vyrovnaně. Už samotný popis prožívaných emocí a událostí, stejně jako sepsání problémů a vyjádření obav pomáhá odlehčit mysli a zpracovat podněty. Psaní dodává také nadhled — mnohdy si pisatel už během psaní uvědomí, že to, co jej trápí, nemusí být tak složité, jak se původně zdálo. Během psaní můžeme dokonce najít řešení problému.
Uplatňování sebereflexe a vůbec reflektivního způsobu života je jednou z důležitých součástí duševní hygieny. Učitelé často pracují s emocemi druhých, ale zapomínají na ty své. Náročné nebo zahlcující emoce včetně stresu zažívají také sami žáci a žákyně. Journaling pomáhá pisateli lépe porozumět svým vlastním pocitům a reakcím, což může vést ke zlepšení vztahů s žáky i kolegy.
Psaní navíc spadá do kreativních, expresivních činností. Jako každá umělecká, expresivní činnost podporuje tvořivé myšlení a dává našemu životu smysl. Zaznamenávání nápadů a myšlenek nás posouvá také v profesním rozvoji.
Pokud věnujeme sami sobě dost času — třeba během psaní — je to jedna z možností péče o sebe sama. Psaní tak přispívá k naší stabilitě a psychické rovnováze. A konečně: psaní je také vynikajícím prostředkem k poznání sebe sama a utváření vlastních postojů, hodnot a rozhodnutí.
.jpg)
Psaní deníku nebo journaling? Využijte materiály z našeho portálu!
Ať už se vám zamlouvá jedno, anebo druhé označení, vyzkoušejte sami na sobě a nebo na svých žácích efekt psaní! Pro podporu journalingu najdete na našem portále hned několik souborů modelových listů deníku a otázek, jež pisatele směrují k sebepoznání, případně k duševní hygieně.
Psaní deníku poskytujícímu mladému člověku bezpečný prostor k reflexi, kde může otevřeně zkoumat svou osobnost a růst. Pravidelným zapisováním má příležitost lépe rozumět sám sobě, zpracovávat své zkušenosti a vědomě směřovat k naplnění svých vývojových úkolů. Tento nástroj navíc rozvíjí schopnosti, které mu budou užitečné po celý život – sebereflexi, kritické myšlení a emoční stabilitu.
Člověk se v každé fázi svého života setkává s konkrétními vývojovými úkoly, které je třeba zvládnout pro zdravý psychický vývoj. U mladého člověka se jedná především o hledání identity („Kdo jsem? Jaké je moje místo ve světě?“), rozvoj autonomie („Jak se mohu rozhodovat sám za sebe?“), budování vztahů („Jaké vztahy jsou pro mě důležité? Jaký/á jsem ve vztahu k druhému?“), přijetí hodnot a cílů („Co je pro mě smysluplné? Co chci v životě dosáhnout?“).
Psaní deníku pomáhá tyto otázky systematicky zpracovávat, což zajišťujete hledání odpovědí a budování pevné identity. Deník poskytuje bezpečný prostor, kde mladý člověk může zkoumat své emoce a hledat vlastní hodnoty a zájmy. Mladí lidé často čelí tlaku okolí a očekávání rodičů, učitelů nebo vrstevníků. Psaní deníku jim umožňuje reflektovat, co je pro ně opravdu důležité, a oddělit vlastní přesvědčení od názorů ostatních. Psaní může být také možností, jak pracovat s pochybnostmi a nejistotou. Dospívání je často spojeno s pochybnostmi o vlastní hodnotě. Psaní pomáhá tyto myšlenky uspořádat a najít pozitivní způsoby, jak se s nimi vyrovnat. Deník umožňuje analyzovat mezilidské vztahy – co v nich mladý člověk hledá, co ho trápí, co mu dává smysl. To pomáhá budovat zdravé hranice a pochopení role druhých lidí v jeho životě. V dospívání se často objevují otázky týkající se budoucnosti. Psaní deníku pomáhá formulovat a stanovovat si realistické cíle.
Sešit pro žáky k tématu sebepoznání
Využijte soubor námětů k tématu sebepoznání, jenž lze využít ve výtvarné výchově! Jednotlivé úlohy, které spojují tvorbu, přemýšlení a psaní, jsou koncipovány do podoby originálního sešitu, který žáky 2. stupně ZŠ provází pololetím. Má podobu tvůrčího portfolia s osobními poznámkami, kresbami či kolážemi. Výsledkem je jedinečný otisk osobnosti tvůrce a originální autorská knížka, která dává odpověď na otázku "Kdo že to vlastně jsem"? V praxi ověřenou metodiku mladé pedagožky najdete na odkazu níže.
POZNEJTE SVOU OSOBNOST!
Lidská osobnost se podobá složitému obrazu seskládanému z barevných sklíček kaleidoskopu. Každé sklíčko nekonečného množství možných obrazců představuje jednu z osobnostních dispozic, jež se v člověku vzájemně ovlivňují a propojují do výsledného celku osobnosti. Vytvářejí trsy, reagují na sebe a člení se do složitého obrazu. Tato sklíčka-dispozice samozřejmě neříkají nic o našich hodnotách, názorech, zálibách nebo charakteru, jsou ale důležitou strukturou naší osobnosti, jež do značné míry vypovídá o tom, jací jsme, jak reagujeme na různé impulsy a jak se chováme v určitých situacích.
Každá z těchto relativně stálých dispozic a vlastností může ovlivňovat chování každého z nás jinou silou, zajímavé ale je, že základní strukturu "sklíček" máme celý život danou a právě ona předurčuje, jak budeme přirozeně reagovat na nějaký podnět. Nechme nyní stranou, kolik sklíček se v našem osobnostním kaleidoskopu vlastně nachází, jisté je, že mezi nimi nechybí faktory jako povahová integrace, temperament, povaha kognitivních procesů nebo motivační sklony.
Žádné ze sklíček přitom nelze posuzovat jako vyloženě žádoucí, nebo naopak nežádoucí, stejně jako nemůžeme říct, že jedna barva nebo tvar jsou ošklivé, a jiné naopak krásné. Každé sklíčko je zkrátka jiné a pomáhá dohromady poskládat výsledný obraz toho, kým jsme. Je jen na nás, co s našimi sklíčky budeme dělat.
