Uvolnění a relaxace nebo také počátek cesty k pevnému tvaru. To vše může být „bahnění“

Práce s keramickou hlínou, při níž je hotový tvar zpevněn působením ohně – tedy výpalem v keramické peci – bývá, byť v omezené míře, součástí výuky na školách. Odlišnou podobu má však výuková situace s využitím hlíny, kdy výsledný objekt není vypálen. V takovém případě s materiálem můžeme pracovat více hravým způsobem, nechat se vést jeho vlastnostmi a tvůrčím potenciálem, přičemž samotná manipulace s hlínou slouží k odpočinku a relaxaci – nikoliv k tvorbě esteticky a řemeslně kvalitního výtvoru. Tato uvolněná práce s materiálem může zároveň pomoci odbourat obavy a nejistotu týkající se našich výtvarných schopností. V úvodní fázi takové činnosti může být zařazena i metoda zvaná „bahnění“ – práce s řídkou hliněnou hmotou, která napomáhá uvolnění a naladění na následné modelování.

Jak na to?

Zadání pro pedagoga:

Hliněné bahno připravuje pedagog s dostatečným časovým předstihem. Potřebné množství keramické hlíny – odvíjející se od počtu účastníků – se nejprve důkladně vysuší. Hlína by měla mít jemně mleté ostřivo. Větší velikost (tedy vyšší „hrubost“) by byla na závadu při práci. Suchá hlína se poté rozbije kladivem na menší kusy, vloží do nádoby (např. kbelíku) a zalije vodou. Směs se nechá odstát přes noc, aby hlína vodu absorbovala a rozpadla se na jemnější hmotu. Následně se bahno důkladně promíchá, buď ručně, nebo pomocí vrtulového míchače.

Přípravu materiálu může pedagog provést samostatně, nebo ji pojmout jako součást společné aktivity se studenty.

Pro další práci s hliněným bahnem jsou vhodné pevné modelovací podložky s hladkým povrchem.

Dále budeme potřebovat plastickou hlínu na následné modelování a hlínu odlišné barevnosti rozředěnou do tekutého stavu.

Následná tvorba může probíhat individuálně či ve skupině.

Zadání pro studenty:

Každý student ponoří ruku nebo obě ruce do nádoby s hliněným bahnem, nabere si určité množství a dá jej na podložku. Na podložce bude s hmotou pracovat podle pokynů pedagoga.

Postup:

1. První kontakt s hmotou

   
   

   Zanoř ruku do nádoby s hliněnou hmotou. Chvíli v ní setrvej, hlínu jemně hněť a vnímej její konzistenci i působení na své smysly. Nespěchej – dej si čas na pozorování haptického vjemu.

2. Roztírání hlíny

   
   

   Naber na podložku přiměřené množství hliněného bahna a začni jej roztírat – nejprve jednou rukou, poté oběma rukama. Využij přirozenou pravolevou symetrii pohybů: co dělá jedna ruka, může zrcadlově provádět i druhá. Opět pracuj pomalu a soustředěně.

3. Kreslení do hlíny

   
   

   Do rozetřené plochy začni kreslit – bez předchozího plánu, veden pouze svými pocity. Hraj si s tvary a vnímej, jak se hlína dotýká tvých rukou.

4. Tvarování krajiny

   
   

   Kombinuj kresbu s přesouváním a shromažďováním hlíny do libovolných útvarů. Experimentuj s jejími vlastnostmi a zkus vytvořit obraz své „vnitřní krajiny“ – místa, kde se cítíš dobře.

5. Barevné akcenty

   
   

   Máš-li k dispozici hliněné bahno jiné barvy, využij jej k obohacení své krajiny. Bahno můžeš nanášet prsty, štětcem nebo poléváním.

6. Symbolické srdce krajiny

   
   

   Po dokončení práce si umyj ruce a vezmi malý kousek pevné plastické hlíny. Vymodeluj z něj symbolické „srdce“ své krajiny. Může mít jednoduchý či složitější tvar – důležité je, aby odrážel tvé emoce a aktuální náladu. Umísti jej na zvolené místo ve své krajině.

Poznámka k reflexi:

Hotové krajiny mohou být podnětem k rozhovoru. Ten, kdo chce, může svou práci představit a po vzájemném souhlasu lze hovořit i o krajinách ostatních. Krajinu lze tvořit také kolektivně, například jako „krajinu školní třídy“. Vzniklé podoby doporučujeme fotograficky zdokumentovat.

Prostorové požadavky:

Aktivitu lze realizovat v běžné třídě, ideální je však speciální výtvarná učebna nebo venkovní prostředí.

Proč tuto činnost zařadit:

Hra s hliněným bahnem je jednoduchá a přirozená aktivita, známá z raného dětství. V pedagogickém kontextu může sloužit:

• k relaxaci a uvolnění v rámci výuky,

• k podpoře imaginace a tvořivosti,

• k odbourávání nejistoty ohledně vlastních výtvarných schopností,

• k motivaci k prostorové tvorbě,

• k rozvíjení schopnosti verbalizovat vnitřní prožitky.

Hliněné bahno lze chápat jako „pramateriál“ našeho dětství – pro ty, kdo jej měli možnost zkoumat, bylo prostředkem k objevování světa vnějšího i vnitřního. Jeho potenciál však nekončí v dětství – může být cenným zdrojem inspirace a sebevyjádření v jakémkoli věku.

Text: Monika Dokoupilová

Fotografie: Archiv autorky