Grifonáž: od bezděčných čmáranic k sebepoznání

Už jste slyšeli o grifonáži? Seznamte se s tímto pojmem a vyzkoušejte, jak může tento způsob grafické činnosti napomáhat odreagování a duševní hygieně.

Slovo grifonáž pochází z francouzského griffonnage a používá se pro označení spontánního čmárání, jež nevzniká s cílem vytvořit esteticky hodnotný obraz. Často nevzniká vůbec s žádným cílem, jde spíše o zcela bezděčný projev, který vzniká spontánně — podobně jako se někdy bezmyšlenkovitě pohybujeme, kýváme, prozpěvujeme si apod. V arteterapii a výtvarné pedagogice se tento pojem vztahuje také k raným dětským projevům, častěji se ale využívá pro pojmenování volného črtání dospívajících nebo dospělých, které vzniká bez předem stanoveného záměru např. na okraji sešitu, na novinách, v diáři nebo na čemkoliv, co má člověk zrovna po ruce.

Vývojový a psychologický kontext

Pro naznačení širšího kontextu připomeňme fázi čmáranic, kterou rozpoznáváme v rámci vývoje dětského výtvarného projevu. Viktor Löwenfeld, osobnost výtvarné i speciální pedagogiky, teoretik kreativity a odborník na vývoj dětské kresby, popsal fázi tzv. čmáranic jako první a formativní krok na cestě k výtvarnému vyjadřování. Podle něj se při prvních čmáranicích uplatňuje upřímná radost z pohybu, rytmu a tělesné zkušenosti – dítě začíná prostřednictvím čar objevovat prostor a svou schopnost zanechávat stopu (Löwenfeld, 1947). Jinými slovy, i bezcílné čmáranice mají svůj význam jako počátek spontánního grafického projevu dítěte a jsou přirozenou a velmi důležitou součástí jeho rozvoje. Přestože v pozdějším věku se význam spontánního čárání může měnit (v raném dětství je fáze čmáranic nezbytným základem pro postupný vývoj grafických znaků se symbolickým významem, zatímco později, kdy už jsou grafické znaky rozvinuty, je spontánní čmárání spíše prostředkem uvolnění), toto grafické vyjádření má stále svůj význam jako přirozený projev člověka.

Příklad dětské čmáranice

Dětská grifonáž představuje vizuální „otisk“ těla a jeho pohybu, jak dokumentuje i jedna z ukázek, viz reprodukovaný obrázek čmáranice tříletého dítěte. John Matthews upozorňuje, že rané kresby jsou „vizuálními ozvěnami tělesných akcí“ – dítě skrze ně prožívá vztah mezi motorikou a vizuální stopou (Matthews, 1999).

Příklady grifonáží studentů vzniklých během přednášky ve škole

V arteterapeutické literatuře se grifonáž chápe také jako prostředek uvolnění a ventilace napětí. Grifonáž — zvláště pokud se jí člověk věnuje delší čas a vzniknou větší soubory těchto kreseb — může také pomoci nevědomě vyjádřit a odhalit vrstvy emocí, které by bylo obtížné sdělit jinak (Malchiodi, 2012). Čmáranice mohou fungovat jako bezpečný způsob vyjádření vnitřního neklidu či chaosu — nebo jen jako jednoduchý a vždy dostupný prostředek uvolnění napětí. Pomáhají nás zaměstnat v situacích, kdy se nudíme, udržují nás v bdělosti, zabaví ruku a nenápadně uspokojují naši potřebu pohybu a aktivity.

Grifonáž a umění

Princip spontánního, vůlí neřízeného grafického gesta je samozřejmě využíván také v uměleckém kontextu. Surrealisté či abstraktní expresionisté experimentovali s automatickou kresbou (psali jsme o ní zde) a gestickou malbou, aby se dostali k nevědomým obsahům a překonali vědomou kontrolu. Grifonáž se v tomto smyslu může chápat jako příbuzný pojem — zatímco automatická kresba či malba byly využívány jako tvůrčí cesta k nové obraznosti a hlubinným obsahům, v případě grifonáže jde o čmáranice zcela bez záměru. Ovšem grifonáž, stejně jako automatická kresba, může otevřít cestu k navazující tvorbě, k novým tvarům a asociacím.

Pozitivní efekty pro wellbeing

Současné přístupy ukazují, že grifonáž může být přínosná pro každého. Její efekty lze shrnout následovně:

• Uvolnění napětí: Opakující se čáry a klikyháky pomáhají snížit úzkost či stres, zahánějí nudu a ventilují vnitřní tenzi.

  
  

• Sebepoznání: Náhodné tvary, vzniklé během spontánní kresby, odrážejí naše vnitřní rozpoložení a pokud je podrobíme zpětnému zkoumání, mohou o nás něco prozradit nebo mohou vyvolat asociace, které zvědomí naše vnitřní prožívání.

  
  

• Otevírání kreativity: Grifonáž může sloužit jako svého druhu rozcvička před náročnější výtvarnou prací nebo tvůrčím úkolem. Se spontánně vzniklými kresbičkami můžeme pracovat podobně jako s jinými skicami — rozvinout nějaký nápad, využít spontánně vzniklý efekt nebo náhodně vzniklou kompozici, vzor, rytmus čar.

Čmárání tohoto typu je přístupný způsob, jak začít tvořit bez obav a bez svazujících nároků na výsledek, což podporuje fantazii i spontánnost (Rubin, 2016). Grifonáž lze proto doporučit pro práci s cílovou skupinou, která není zvyklá výtvarně se vyjadřovat nebo v níž zaznamenáme strach z výkonu a nechuť kreslit před ostatními.

Chcete si grifonáž sami vyzkoušet?

Na grifonáž si nemusíte nic chystat: stačí mít nějaký sešit na poznámky, propisku a situaci, jež nabízí čas k čmárání. Můžete si podobné kresbičky postupně sbírat a dál s nimi pracovat. Variantou je cílené iniciování grifonáže — i když tento způsob poněkud popírá zdůrazňovanou spontaneitu. Jak na to? Připravte si čistý list papíru nebo blok s poznámkami či jakýkoliv časopis, tužku nebo tenký fix. Nechte ruku volně klouzat po papíře, aniž byste usilovali o konkrétní obraz; reagujte přitom na prostor, který se vám zrovna nabízí, takže kresby mohou "prorůstat" obsahem časopisu nebo poznámkami v sešitu. Můžete mít ale i zavřené oči a vnímat jen pohyb ruky po papíře. Po skončení práce si kresbu chvíli prohlížejte. Pokud se vám v ní vyjeví nějaký tvar, můžete ho zvýraznit barvou nebo dokreslit. Můžete také objevit nějaký nečekaný detail nebo ohraničený výřez a rozpracovat tento motiv na další kresbě.

Tip pro práci se žáky a žákyněmi

Nechte žáky vytvořit soubory podobných kreseb — například během vyučování ve škole. Můžete je vyzvat, aby své grifonáže postupně sbírali. Poté je vyzvěte, aby se pokusili v čmáranicích najít skryté tvary (např. bytosti, symboly) a dotvořili je. Mohou je skenovat a dotvořit svůj portrét na digitální fotografii, jak to ukazuje přiložená práce. Oblíbenou variantou práce s čmáranicemi je využití rámečku, "kukátka", kterým se pohybujeme po kresbě a vyhledáváme zajímavý detail. Ten lze následně rozpracovat a dát mu nový význam.

Ať již vymyslíte jakékoliv zadání, berte v potaz, že grifonáž je víc než čmáranice, která patří do koše. V dětství je přirozenou součástí vývoje osobnosti dítěte, v dospělosti může sloužit k uvolnění, reflexi i kreativnímu otevření. Její hodnota spočívá v samotném procesu, nikoli ve výsledném díle. Pokud si dovolíme čmárat bez tlaku a svazujícího očekávání, můžeme objevit nejen radost z pohybu, čar a barev, ale i něco nového o sobě.

Text a fotografie: Petra Šobáňová

Literatura

Lowenfeld, V. (1947). Creative and Mental Growth. New York: Macmillan.

Matthews, J. (1999). The Art of Childhood and Adolescence: The Construction of Meaning. London: Falmer Press.

Malchiodi, C. (2012). Handbook of Art Therapy. New York: Guilford Press.

Rubin, J. A. (2016). Approaches to Art Therapy: Theory and Technique. New York: Routledge.