Automatická kresba: cesta k nevědomí a tvůrčí svobodě

Automatická kresba (a nebo malba) je tvůrčí postup či arteterapeutická technika, při níž autor uvolňuje racionální kontrolu nad svou činností a nechává ruku samovolně tvořit čáry, tvary a znaky — bez vědomé představy výsledku. Zatímco grifonáž (o níž si můžete přečíst zde) je spíše spontánní čmáranice, která vzniká nevědomě a bez tvůrčí ambice, automatická kresba představuje vědomé rozhodnutí tvořit a pustit přitom pouta rozumu, „vypnout“ veškerou kontrolu a otevřít se obsahu, jenž může přicházet z nevědomí. Oba postupy si jsou podobné svou spontánností, ale liší se záměrem a kontextem.

Surrealismus a „psychický automatismus v čistém stavu“

Automatická kresba je pevně spjata se surrealismem. André Breton ve svém Prvním manifestu surrealismu (1924) definoval surrealismus jako: „psychický automatismus v čistém stavu, pomocí kterého chce člověk vyjádřit skutečné fungování myšlení. Diktováno myšlením, bez jakékoliv kontroly rozumu, bez estetických či morálních ohledů.“ (Surrealist Manifesto, 1924)

Tato formulace vyjadřuje podstatu automatické kresby: spontánní tvůrčí gesta se stávají cestou k zachycení vnitřních, nekontrolovaných procesů.

Umělecký kontext 20. století

Jako jeden z prvních začal s automatickou kresbou experimentovat André Masson v polovině 20. let. Používal tuš, inkoust, písek a náhodné skvrny, které nechával rozvinout do obrazů bez předem daného plánu. Podobně Joan Miró hledal inspiraci v náhodně vzniklých liniích, z nichž se rodily jeho fantazijní tvary. Max Ernst experimentoval s technikami frotáže (frottage) a škrábané frotáže (nazývané grattage), kde hrál roli náhodný otisk nebo vzniklá stopa textury.

Toyen, Květena spánku, olej, 1931, plátno; 116×81 cm, Muzeum umění Olomouc

Příkladem obrazu, při jehož tvorbě hrálo roli nevědomí a jenž může ilustrovat popsaný princip tvorby, je obraz Květena spánku, který v roce 1931 namalovala malířka Toyen (1902–1980).

Zakládající členka Skupiny surrealistů v ČSR a členka mezinárodní surrealistické skupiny André Bretona vytvářela díla, kdy kompozice i samotný námět vznikaly přímo pod rukama během samotného tvůrčího procesu — bez svazujícího plánu nebo přípravných kreseb. Jak upřesňuje Bieleszová (2022), obraz Květena spánku zaznamenává tzv. vnitřní modely, které malířka organicky spojovala do snových kompozic v nereálných prostorech. Obraz byl inspirován fantastickým světem autorčina podvědomí. „Z plošného nejasného pozadí imaginární krajiny (z autorčina podvědomí) se vynořují plastické novotvary a záhadné objekty (mušle, vejce, kameny, oči, lana), volně se seskupující v prostoru. Fantomatické spojení lidského mozku s cáry tkanin či úlomky krystalických hornin na tajuplném pozadí nenechá diváka v klidu a vzpírá se jakémukoli racionálnímu vysvětlení.“ (Bieleszová, 2022)

Automatická kresba tak ovlivnila celou generaci surrealistů, později i abstraktní expresionismus. Jackson Pollock či Mark Tobey navazovali na ideu, že spontánní gesto dokáže vyjádřit podvědomé obsahy a přinést autentický výraz.

Nevědomí jako zdroj obrazů

Inspirace psychoanalýzou Sigmunda Freuda vedla surrealisty k přesvědčení, že nevědomí obsahuje potlačené obsahy, jež lze přivést na povrch prostřednictvím automatických procesů. Automatická kresba se stala vizuálním ekvivalentem volných asociací, které Freud používal při analýze snů a myšlenek.

V arteterapii se tento princip úspěšně uplatňuje dodnes: automatická kresba se chápe jako způsob, jak otevřít prostor pro fantazii a odhalit témata, která jsou jinak obtížně dostupná.

Pozitivní efekty pro wellbeing

Automatická kresba dnes není jen historickým fenoménem, ale může být inspirací i pro osobní i pedagogickou praxi. Kontakt s nevědomím umožňuje zachytit obsahy, které se obtížně vyjadřují slovy. Daný způsob tvorby nabízí tvůrčí svobodu, osvobozuje tvůrce od tlaku na výkon a kvalitu estetického výsledku. Souvisí také s mindfulness: pohyb ruky podporuje soustředění na přítomnost, rytmus ruky se spojuje s dechem a navozuje zvláštní typ ponoření do sebe.

V arteterapeutickém kontextu se automatická kresba používá jako bezpečný prostor pro sebepoznání a experiment bez hodnocení (Malchiodi, 2012; Rubin, 2016).

Chcete si automatickou kresbu vyzkoušet?

Tip ro jednotlivce:

Vezměte papír a kreslicí nástroj. Zavřete oči nebo se dívejte jinam, uvolněte ruku a nechte ji pohybovat bez kontroly. Kreslete 5–10 minut, pak se na výsledek podívejte a zkuste najít tvary či obrazy, které vás osloví.

Tip pro práci s žáky a žákyněmi:

Zadání: Vytvořte automatickou kresbu nebo malbu a poté diskutujte, jaké tvary nebo obrazy v ní jednotliví účastníci vidí. Při samotné tvorbě příliš nepřemýšlejte nad tím, co vytvoříte, postupujte jako Toyen: nechte dílo růst přímo na obraze samotném. Případně můžete využít zážitek ze snu nebo vzpomínku na nějaký motiv ze snu. Aktivita otevírá prostor pro reflexi představivosti a prožitků, které se objevují mimo vědomou kontrolu.

Automatická kresba je expresivní technika, která spojuje umění, psychologii a sebepoznání. V surrealismu byla považována za prostředek k zachycení nevědomí, v arteterapii slouží jako cesta k sebepoznání a uvolnění. Na rozdíl od grifonáže (psali jsme o ní zde), která je spíše bezděčnou čmáranicí, představuje automatická kresba záměrný experiment s nevědomím a tvůrčí svobodou.

Text: Petra Šobáňová

Reprodukce uměleckého díla Toyen: Muzeum umění Olomouc; využito s laskavým souhlasem partnerské instituce.

Literatura

Bieleszová Š. (2022). Toyen. MUO.cz. Dostupné z https://old.muo.cz/sbirky/obrazy--44/toyen--330/

Breton, A. (1924). Manifeste du surréalisme. Paris. Text online (angl. překlad)

Malchiodi, C. (2012). Handbook of Art Therapy. New York: Guilford Press.

Rubin, J. A. (2016). Approaches to Art Therapy: Theory and Technique. New York: Routledge.