Co znamená, když se v metodikách zmiňuje projekce nebo označujeme nějakou pomůcku za projektivní materiál?

Projekce je psychologický fenomén, který se využívá v arteterapii a také v artefiletice nebo v obdobně pojatých přístupech zaměřených na využití potenciálu uměleckých podnětů pro sebepoznání. Projektivní materiál – tedy cokoliv, co projekci cíleně vyvolává nebo spontánně spouští – se stává silným nástrojem sebepoznání, a to zvláště ve facilitovaných programech, v nichž s projekcí zachází zkušený lektor a v nichž se projekce zpracovává a reflektuje. O projekci pak můžeme hovořit jako o bráně k sobě samému nebo o cestě k nahlédnutí prožitků druhého člověka.

Termín projekce označuje tendenci člověka přenášet své vnitřní obsahy – emoce, přání, obavy – na vnější podněty. V psychologii bývá projekce často spojována s obrannými mechanismy, v terapeutickém nebo pedagogickém kontextu má však i svou specifickou a dobře využitelnou podobu: je cestou k porozumění vlastnímu nitru.

Vizuální podnět – třeba obraz, detail z uměleckého díla, barevná skvrna nebo abstraktní tvar – není (a asi ani nikdy nemůže být) interpretován neutrálně, ale je spojován s osobním významem. V tom také spočívá síla projektivních technik: nesdělují nějakou pomyslnou objektivní pravdu o obraze, ale o nás samotných. V programech a lekcích, kde by nám více záleželo na znalostech a kulturním kontextu (např. během výtvarné hodiny zaměřené na dějiny umění), bychom se snažili co nevíce porozumět dobovým souvislostem vzniku díla, věnovali bychom se formální a ikonografické analýze, žánrovému zařazení apod. V programech, při nichž nám jde o sebepoznání a emoční a sociální rozvoj, necháváme tyto obsahy bokem a využíváme umělecké dílo nebo jiný vizuální podnět jako zdroj poznání o nás samotných – což nám umožňuje právě jeho projektivní potenciál.

Projektivní materiály, mezi něž se řadí také naše Tematické a Pocitové karty, stejně jako soubory fotografií a dalších ilustrací dostupných na portále Pečuji o sebe, se využívají v arteterapii, psychodiagnostice (mnozí jste již možná slyšeli např. o Rorschachově testu, který využívá inkoustové skvrny) nebo v zážitkové pedagogice. Nejde přitom jen o to, co člověk říká, ale také o to, proč si právě tento obraz vybral a jak o něm hovoří. V bezpečném prostředí může projekce otevřít témata, která by jinak zůstala skrytá.

Jak funguje princip projekce při práci s Tematickými kartami pro wellbeing a sebepoznání aneb co v kartě vidím právě já?

Projekci můžeme jednoduše ilustrovat na Tematických kartách výtvarnice Kateřiny Janků. Když se člověk zadívá na ilustraci, nevidí jen to, co je na ní zobrazeno. Vidí i to, co nosí hluboko uvnitř sebe. Právě na tomto jednoduchém, přirozeném a zároveň hlubinně psychologickém principu je založena práce se všemi podobnými projektivními podněty. Právě princip projekce je pilířem Tematických nebo Pocitových karet vytvořených pro účely našich sebepoznávacích aktivit.

Ilustrace Kateřiny Janků, které tvoří jádro karet, jsou záměrně snové, symbolické a nejednoznačné. Nevedou přímo k jedné odpovědi – ale otevírají prostor pro otázku: Co v ilustraci vidím právě já?

Jeden obraz, mnoho významů

Podívejme se na několik konkrétních příkladů, které dobře ukazují, jak může stejná karta v různých lidech vyvolat zcela odlišné asociace:

Karta s černým pozadím a mobilním telefonem

Jeden účastník workshopu v ní okamžitě viděl úzkost a závislost na technologiích – pro něj byl mobil symbolem zahlcení, samoty, ztraceného času. Jiný účastník ale prohlásil, že ho obrázek těší – připomíná mu totiž večerní rituál s partnerkou, kdy si po náročném dni spolu zahrají videohru a společně se uvolní.

Karta s postavou klečící u jezera

Pro jednu účastnici našich workshopů byla obrazem krajní životní situace – hlubokého smutku nebo vyčerpání. Jiný účastník ale prožil scénu jako poklidné ranní zastavení u vody, naplněné tichým souzněním s přírodou. Jeden obraz – dvě velmi odlišné zkušenosti.

Karta s motivem spánku

Ilustrace postele a letící postavy někomu připomíná stav bezpečí a uvolnění, pro jiného ale nese nádech osamění, nespavosti či nejistoty. Karta může být branou k rozhovoru o rytmu dne, kvalitě odpočinku i hlubších tématech, která si se spánkem spojujeme.

Karta s motivem rozhovoru

Postavy čelící si v dialogu evokují u jednoho člověka vstřícnost, zájem a vztah, u druhého napětí, nedorozumění a konfrontaci. Někdo se v ní poznává v roli naslouchajícího, jiný v roli toho, kdo stále musí mluvit.

Jak s kartami pracovat, aby projekce fungovala a byla bezpečná?

Tematické karty nejsou nástrojem výkladu, ale nástrojem naslouchání. Pracujeme s nimi v duchu otázky: Co ve mně tento obraz vyvolává? Co mi připomíná? Co ve mně zůstává?

Při práci s kartami neexistuje špatná odpověď. Každý výklad je platný, protože vychází z osobního světa každého účastníka. A právě tato bezpečná variabilita dělá z Tematických karet výjimečně citlivý nástroj v prostředí školních workshopů, skupinových setkání, třídnických hodin i individuálních rozhovorů.

Projekce založená na tichém, pozorném vnímání ale nenastane, když na účastníky vyvíjíme tlak, když se necítí bezpečně a uvolněně, když se cítí posuzováni a ve stresu, když nejsou na podobný způsob práce zvyklí. Více o tom, jak připravit skupinu, se dočtete v našem Startovním balíčku!

V čem spočívá síla projekce?

Přenos vnitřních obsahů (přání, obav, hodnot, zážitků) na vnější podnět můžeme využívat velmi jednoduše – nezapomeňme, že se nepohybujeme v oblasti terapie, nýbrž v oblasti sebereflexe a sebepoznání, nejde nám tedy o otevírání traumatu či léčení náročných duševních obtíží, ale o duševní hygienu, zvědomování emocí, reflexi našeho prožívání. Vizuální podnět funguje jako zrcadlo, do nějž nahlížíme a snadněji spatříme sami sebe. Neříká: „Podívej, toto je význam, který přináším.“, ale spíš: „Prozkoumej, co v tobě vyvolávám.“ A právě tato otevřenost významu dělá z Tematických nebo Pocitových karet velmi jemný a bezpečný nástroj pro reflexi.

Projekce je zrcadlem našich zkušeností.

Umožňuje mluvit o sobě nepřímo – skrze obraz, barvu, tvar.

Aktivuje emoce i vzpomínky, které nemáme běžně na povrchu.

Vytváří prostor pro přijetí rozdílnosti vnímání – jeden obraz, mnoho interpretací.

Pomáhá navazovat kontakt i tam, kde slova chybějí.

Projekce jako bezpečný klíč

Mnohé z návrhů lekcí a workshopů, jež nabízí portál Pečuji o sebe, pracují s projekcí. Když je projekce podpořena imaginací, expresí a reflexí, může se stát mostem mezi nevědomím a vědomím. Nejde o výklad symbolů „zvenčí“, ale o objevování osobních významů. Obraz se proměňuje v zrcadlo – a v něm můžeme zahlédnout nejen svou tvář, ale i své potřeby, zranění a přání.

Taková práce nemusí být jen osobní, individuální: pokud ve skupině vzniká sdílené vědomí, empatie, respekt a podpora, dostává objevování skrze projekci další kvalitativní úroveň. Ostatní nám naslouchají, přijímají nás, poznáváme se i díky ostatním. Společné prožívání vytváří prostor, kde je možné být viděn a slyšen – bez hodnocení. A právě to je základem každého podpůrného, uzdravujícího a sebepoznávacího procesu.

Článek je součástí Startovacího balíčku pro učitele, metodické podpory pro pedagogy připravující wellbeingové a artefiletické programy. V případě zájmu o konzultaci nebo vzdělávací oporu kontaktujte tým Pečuji o sebe.

Připravil tým Pečuji o sebe, autorka Petra Šobáňová

Ilustrace Kateřina Janků