Voda – řízená imaginace, výtvarná exprese a relaxace

Cílová skupina: žáci středních škol (vhodné i pro 2. stupeň ZŠ)

Časová dotace: 2×45 minut (pokud jde, tak lépe 3×45 minut)

Pomůcky: reprodukce uměleckých děl s motivem vody, výtvarné potřeby (pastely, akvarely, tuš, štětce, papíry formátu A3), podložky na relaxaci

Cíle lekce

Žák/žákyně:

• rozpoznává, jak na něj působí různé podoby vody v umění, a vybírá si obraz podle svého nastavení;

• vstupuje do obrazu pomocí aktivní imaginace a všímá si svých smyslových a emočních vjemů;

• vyjadřuje svůj vnitřní prožitek prostřednictvím barvy, linie či tvaru ve vlastním výtvarném díle;

• sdílí svůj prožitek a naslouchá ostatním s respektem a pozorností;

• uvolňuje napětí a zklidňuje mysl pomocí řízené relaxace, aby lépe porozuměl sám sobě;

• rozvíjet vizuální vnímavost a schopnost číst symboly a metafory v umění,

• prohlubuje schopnost introspekce a imaginace;

• propojuje výtvarnou činnost s rozvojem emoční inteligence;

• využije symbolický význam vody pro odraz vnitřního světa a rozvoj duševní rovnováhy.

1. Monitoring emocí a evokace motivu vody (10 min.)

Na podlaze či stolech jsou rozloženy reprodukce obrazů s motivem vody — získané z on-line sbírek českých i světových muzeí. Společným motivem je voda v různých podobách: rozbouřené moře, krajina s řekou, postava v bazénu, opar nad vodní hladinou atd. Každý účastník si vybere jeden obraz, který ho přitahuje nebo nějak oslovuje.

Pedagog/pedagožka navede žáky a žákyně:

„Projděte se kolem reprodukcí obrazů. Nehledejte ten nejhezčí, ale ten, který s vámi nějak souzní – třeba vám něco připomíná nebo v něm cítíte náladu, která je vám dnes blízká.“

Když si všichni vyberou, sesednou se do kruhu. Každý krátce sdílí, jaký obraz si zvolil a jak se dnes cítí.

Pedagog/pedagožka pokračuje:

„Co mají reprodukce společného? Všimli jste si, že i obrazy, které jsme vybrali, mají různé nálady? Rozbouřené moře, klidná řeka, dešťová opona, světlo na hladině… Tyto nálady jsou jako naše emoce. Společným tématem je voda – proměnlivá, proudící, živá.“

Tato úvodní fáze plní funkci groundingu a diagnostického momentu – učitel/ka zjišťuje, v jakém emočním naladění skupina přichází, a zároveň propojuje téma hodiny s osobní zkušeností žáků.

2. Recepce obrazu vody — řízená imaginace (5 min.)

„Vezměte si svůj obraz a usaďte se (nebo položte) pohodlně v kruhu. Budeme s ním nyní pracovat jedním méně obvyklým způsobem.“ Žáci a žákyně usedají pohodlně nebo si lehají na podložky. Každý drží svůj vybraný obraz.

Pedagog mluví pomalu, klidným hlasem: „Zavřete oči a představte si, že mám kouzelný plášť, díky kterému se můžeme společně vypravit na cestu a vstoupit přímo do obrazu, který držíte v rukou.“ Symbolickým pohybem přehodí přes všechny pomyslný plášť a pokračuje: „Díky kouzelnému plášti se ocitáte v prostoru obrazu. Rozhlédněte se kolem sebe — co vidíte? Jaké zvuky slyšíte? Cítíte vlhký vzduch, vůni vody, pohyb větru? Můžete se projít po břehu nebo se do vody ponořit. Nechte se vést tím, co přichází. Pokud se potkáte s nějakou postavou, můžete se jí zeptat, co vám chce ukázat. Buďte pozorovateli i účastníky toho, co se děje.“

Poté nechá učitel minutové ticho a následně je začne jemně a pozvolna svolávat: „Pomalu se vraťte zpět ke mně. Za okamžik si zase nasadíme kouzelný plášť, vyjdeme z obrazu a otevřeme oči. A jsme zpět v našem ateliéru.“

Promluva může mít i jinou podobu, cílem je dostat účastníky do hry s kouzelným pláštěm, přenést se ve své představivosti do obrazu a prozkoumat jej. Žáky a žákyně vybízíme, aby vnímali všechny vjemy — zvuky, klima, pachy, atmosféru. „Pozorujte své okolí i mimo rám obrazu, vydejte se na průzkum, kráčejte, pohybujte se, případně se usaďte. Pokud se potkáte s nějakou postavou, pokuste se s ní navázat kontakt. Dívejte se okolo, interagujte s ostatními, zjistěte i to, co na obraze na první pohled vidět není.“ (Na samostatnou cestu obrazem postačuje 1 minuta, pak by měl proběhnout společný návrat pod plášť a zpět do ateliéru. Dbáme na to, abychom na všechny „počkali“, průvodce se ujišťuje, že se všichni vrátili pod plášť a že nezůstávají v obraze.)

Tento typ řízené imaginace rozvíjí symbolické myšlení a vnitřní obraznost, zlepšuje propojení pravé a levé hemisféry a má relaxační účinek podobný lehké meditaci. Imaginace podporuje nejen obrazotvornost, ale i zklidnění a kreativitu, jež se projeví v následující čísti programu.

3. Exprese — obraz z imaginace (20 min.)

Po návratu z obrazu zpět do ateliéru následuje jednoduché zadání úkolu: „Vytvořte obraz, který zachytí zážitek z imaginace nebo svět, který jste v obraze objevili. Nakreslete nebo namalujte to, co jste v obraze zažili. Nemusí to být realistické zobrazení. Může to být pocit, barva, tvar, pohyb, vzpomínka. Nejde o to, aby byl výsledek „krásný“. Jde o to, aby byl výstižný.“

Žáci a žákyně mohou použít jakékoliv prostředky: akvarel, pastel, tuš, kombinaci technik.

4. Průběžná reflexe — sdílení obrazů a významů (20 min.)

Účastníci si sednou do kruhu a pokládají své práce doprostřed. Pedagog zahajuje reflexi otázkami: „Jaké vjemy jste si z obrazu odnesli? Co se v něm objevilo nového? Co jste si uvědomili? Co jste vyobrazili? Které významy se vám v obrazech vynořily?“

Rozhovor směřuje k tomu, že umění promlouvá řečí symbolů. Umění pracuje se symbolizací, jakýkoliv vnímatelný projev může odkazovat k nějaké jiné skutečnosti.

Pedagog může doplnit: „Každý obraz v sobě nese příběh. Někdy mu rozumíme hned, jindy až později. Voda může mít mnoho podob a stát se symbolem mnoha skutečností. Budeme je dnes dále objevovat a pojmenovávat.“

5. Relaxace: „Voda ve mně“ (5 min.)

Následuje řízená relaxace (text pro využití je uvedený níže). Žáci a žákyně si sednou nebo lehnou na podložky, učitel/ka čte pomalu, s pauzami, ideálně ve vhodném, tichém prostředí. Psychologicky má tato fáze funkci ztišení, sebepřijetí a integrace zážitku. Působí podobně jako cvičení mindfulness — vede k vědomému kontaktu s tělem a vnitřním klidem, zároveň opět pracuje s imaginací.

Text:

(Je čten pomalu, klidným hlasem; mezi jednotlivými částmi může být cca 5 sekund ticha, účastníci se před začátkem uvelebí na podložkách, mohou se zakrýt dekou nebo polštářkem, příp. zahalit do oblečení.)

Zavři oči…

Uvolni ruce, které můžeš nechat volně spočívat na klíně nebo vedle těla.

Povol ramena… nech je klesnout dolů.

Dech se může stát pomalejším, přirozenějším.

Nemusíš nic řídit. Jen si dovol chvíli klidu.

Vnímej, jak se tvé tělo dotýká podložky.

Jak tě země podpírá a drží.

Tělo může být těžké, klidné, bezpečné.

Všimni si dechu, který přichází a odchází — jako vlna, která se přibližuje k pobřeží a zase se tiše vrací.

Nyní pomalu projdeme celé tělo…

Začni u chodidel — jaký mají dotyk se zemí?

Uvolni je.

Přejdi pozorností ke kolenům, stehnům, pánvi — nech je těžké, spočívající.

Dech proudí dál, jemně se dotýká tvého břicha.

Vnímej, jak se s nádechem lehce zvedá, a s výdechem klesá.

Ruce, zápěstí, prsty — nech je ztichnout, jako by v nich ustával šum dne.

Ramena, krk, hlava — nech v nich klid.

Celé tělo dýchá. Celé tělo odpočívá.

A teď si představ, že na kůži dopadá světlo, odrážející se od klidné vodní hladiny.

Nejsi v ní, ale cítíš její přítomnost — vůni, chladivý dotek, šum v dálce.

Představ si, že z té vody vystupuje jemný opar, který se tě dotýká a omývá tě.

Na čele, na ramenou, na rukou. Každým dechem tě voda očišťuje — od napětí, od hluku dne, od cizích slov, která v tobě ulpěla. Vše, co není tvoje, můžeš nechat odplout. Zůstává jen to, co je skutečně tebou. Tvoje síla, klid, laskavost, ticho.

Možná se ti voda zdá klidná a hluboká, možná se pohybuje a mění barvu — voda jako tvoje mysl, jako tvoje duše.

Nechej ji být.

Nepotřebuješ ji ovládat — jen ji vnímat.

Její hloubka je i tvojí hloubkou.

Její hladina odráží, kým jsi.

Teď se v té vizi nech na chvíli setkat sám se sebou — jako by ses díval do vody, která tě zrcadlí.

Vidíš sebe — možná ne přesně obrys, ale cítíš svou přítomnost.

Řekni si tiše v duchu: „Jsem tady. Jsem v pořádku. Jsem dostatečný takový, jaký jsem.“

Nadechni se — a s výdechem nech tu větu projít celým tělem, až dolů k prstům u nohou. Zůstaň chvíli s tím pocitem — že voda tě podpírá, že tě omývá, že jsi její součástí.

Pomalu nech obraz vody rozplynout. Zůstává v tobě klid a lehkost. Můžeš zhluboka dýchat. Vnímat své tělo, prostor kolem sebe. Než otevřeš oči, uvědom si, že to, co jsi prožil, v tobě zůstává –voda i klid, který jsi v ní našel.

Až budeš připraven, zhluboka se nadechni, protáhni ruce, a pomalu otevři oči. Jsi tady. A všechno, co potřebuješ, už máš v sobě.

6. Exprese — já jako voda (20 min.)

Po relaxaci učitel/ka navede skupinu k novému výtvarnému vyjádření: „Zkuste teď vytvořit vlastní portrét, v němž využijete metaforu vody. Jak by vypadal obraz vás samotných, kdybyste byli vodou? Může to být vlna, kapka, proud, opar, déšť — cokoli, co vystihuje, co jste právě cítili. Můžete kreslit či malovat volně (figurativně nebo abstraktně), můžete malovat portrét nebo figuru (nabídnut je obrys postavy). Využijte libovolné výrazové prostředky, zohledněte zážitek z řízené relaxace. “

Účastníci mohou malovat na připravený obrys postavy nebo zcela volně. Tato fáze slouží k transformaci prožitku do výtvarného výrazu — jde o symbolické vyjádření vlastní identity, propojené s prožitkem klidu a vnitřní síly.

7. Závěrečná reflexe a integrace (10 min.)

Každý v kruhu krátce ukáže a okomentuje svůj portrét, práce pak klademe do celků (původní reprodukce, obraz z řízené imaginace, náš „vodní“ portrét). Od pedagoga zazní pár slov o symbolice vody a výzva k hledání obecnějších konceptů, které jsme při ponoru do obrazů nebo při vlastní práci objevili.

„Jaké koncepty se během vašeho průzkumu obrazu vynořily? Zaznamenejme je společně na papír.“ Každý postupně na papír přidá svůj nápad. Následuje rozloučení, závěrečné prohlížení prací, krátká slovní zpětná vazba.

Pokud je více času, nabízí se reflexi strukturovat takto:

„Když se na své tři obrazy podíváte — jak spolu souvisejí? Mají něco, co je spojuje? Co jste o sobě během průzkumu obrazu nebo během relaxace a následné tvorby zjistili? Jak se vaše vnímání a prožívání změnilo od začátku hodiny?“

„Jaké slovo by vyjádřilo to, co jste dnes objevili?“

Společně se zaznamenají klíčové pojmy (např. klid, hloubka, očista, proud, zrcadlení, síla, rovnováha) na společný papír — vznikne mapa konceptů a vnitřních významů, k nimž nás přivedla nabídnutá umělecká díla nebo obrazy vyvolané imaginací.

Rozloučení je vědomé, klidné, s uznáním skupinové energie: „Dnes jsme se dotkli konkrétních uměleckých děl, symboliky vody, ale vlastně i sebe. Mnohé v sobě máme – je zajímavé to společně objevovat.“

Závěrečná poznámka — význam navržených aktivit pro duševní hygienu a sebepoznání

Lekce kombinuje arteterapeutické, relaxační a reflexivní prvky. Umožňuje zažít zkušenost plynutí, klidu a propojení s vnitřním světem.

V psychologické rovině napomáhá:

• snížení úzkosti a stresu,

• zvýšení sebeuvědomění a přijetí emocí,

• podpoře vnitřní stability a regenerace psychické energie,

• rozvoji tvořivosti a schopnosti symbolického myšlení.

Voda zde funguje jako archetypální obraz duševní hloubky; uvolněním emocí a jejich ztvárněním ve výtvarné formě se naplňuje základní princip duševní hygieny: převádět prožitek do vědomí a srozumitelného symbolu, který nám pomáhá uchopit a zpracovat nějakou komplexní zkušenost.

Námět a text: Petra Šobáňová

Foto: Petra Šobáňová