Reflexe jako klíč k pochopení prožitku. Proč je reflexe nenahraditelnou součástí programů na podporu wellbeingu, duševní hygieny a sebepoznání

V programech zaměřených na podporu duševního zdraví, sebepoznání a vnitřní stability hraje reflexe nezastupitelnou roli. Nejde o prosté shrnutí nebo zpětnou vazbu, ale o hlubší porozumění tomu, co jsme prožili, co jsme vyjádřili během exprese a jak se to týká našeho života.

V klasickém modelu konstruktivistického učení (E–U–R: evokace – uvědomění si významu – reflexe) dochází k porozumění ve fázi "U". V kontextu programů, které pracují s expresí, je situace poněkud jiná: uvědomění se sice často děje v tvorbě, skrze obraz, symbol, gesto – ale může se také naplno zrodit, odhalit a ukotvit až v reflexi.

Expresivní výstup (kresba, koláž, instalace, gesto, pohyb) nám umožňuje zachytit prožitek, který je mnohdy – prozatím – beze slov. Jeho význam a dimenze jsou jen tušené, mnohdy neuvědomované. Reflexe pak přináší druhou vrstvu: slovo, nahlédnutí, souvislost, sdílení. Pojmenování významu není jen intelektuální operace, ale psychosociální akt: sdílení s druhými během programů dělá z prožitku něco skutečného a platného.

Reflexe může mít různé podoby:

• tiché prohlížení výtvorů, kdy žák jen v duchu formuluje, co se v něm odehrálo;

• krátké sdílení v kruhu ("co si odnáším?", "co mě zaujalo?");

• podrobnější reflexe se zachycením konceptů či odhalených archetypů;

• psaní do reflexivního deníku (případně doplněného kresbou);

• strukturované sdílení ve dvojicích nebo malých skupinkách;

• rozhovor s pedagogem nad výtvorem nebo nad slovním záznamem;

• pětilístek (krátká poetická forma shrnující téma);

• metoda "poslední slovo patří mně" (zápisky, diskuse, sdílení po přečtení nebo zhlédnutí);

• odpovědi na nedokončené věty (např. „Uvědomil/a jsem si, že…“, „Nejvíc mě překvapilo, že…“);

• tvůrčí psaní (volný záznam dojmů, asociací, obrazu nebo vnitřního dialogu).

Dobře vedená reflexe:

• nenutí ke sdílení, ale dává možnost volně mluvit, ale i zdržet se nebo zapojit se jen symbolicky a mlčet;

• není hodnocením, ale zrcadlem pro vřelé porozumění;

• pomáhá zakotvit zkušenost a převést ji do vědomí.

Sociální dimenze reflexe: smysl, který vzniká mezi námi

 

Reflexe není jen individuálním uvědoměním – důležitou roli hraje i její sociální rozměr. Když nasloucháme ostatním, můžeme své vlastní prožitky vidět z nových perspektiv. Sdílení umožňuje zažít, že nejsme sami – že to, co cítíme, může cítit i někdo jiný. Vzniká prostor empatie, rezonance a propojení.

Sociální reflexe je zároveň výzvou: ukazuje naši zranitelnost, a proto vyžaduje kultivované a bezpečné prostředí. Bezpečí nevzniká samo – je třeba ho vědomě budovat: dohodnutými pravidly, respektem k mlčení, nenásilnou komunikací a trpělivostí.

Reflexe tedy nepůsobí jen jako závěr procesu, ale jako brána k dalšímu pochopení, které je sdílené a propojené se všemi fázemi programu. Tam, kde se účastníci navzájem slyší a respektují, může skupina působit jako opora i zrcadlo. V takovém prostoru se nevyslovené stává srozumitelným a tiché může být slyšeno.

Na portálu Pečuji o sebe najdete řadu návrhů, jak reflexi vést: od jednoduchých otázek v kruhu přes pracovní listy a karty až po výtvarné deníky a vizuální slovníky. Důležité však není to, jakou formu reflexe zvolíme, ale zda v ní vytváříme prostor, ve kterém může vznikat smysl.

Připravil tým Pečuji o sebe, autorka Petra Šobáňová

Foto: Petra Šobáňová

Článek je součástí Startovacího balíčku pro učitele, metodické podpory pro pedagogy připravující wellbeingové a artefiletické programy. Před realizací námětů a metod doporučovaných portálem Pečuji o sebe doporučujeme pečlivé prostudování tohoto metodického balíčku. V případě zájmu o konzultaci nebo proškolení kontaktujte tým Pečuji o sebe.