Doporučení pro vedení a bezpečné ukotvení expresivních workshopů, možné kroky v případě silné emoční reakce

Před workshopem

Zvažte hloubku techniky – Projekce a imaginace otevírají silné obrazy. Volte techniky, které pracují symbolicky, metaforicky, s možností odstupu.

Struktura – Každou fázi aktivity promyslete i s ohledem na návrat. Uvolnění by mělo být následováno integrací.

Během workshopu

Uzemnění a tělesná kotva – Zařaďte momenty, které vedou účastníky zpět do těla (např. všímavost na dech, dotyk země, krátký pohyb).

Pomalý přechod mezi fázemi – Nezrychlujte přechody z imaginace k reflexi, dopřejte čas na bezpečný návrat či přechod.

Citlivé vedení reflexe – Otázky formulujte otevřeně, vyvarujte se tlaku: „Kdo chce sdílet?“ místo „Všichni byste měli sdílet. Řekni, co jsi zažila.“

V případě silné emoční reakce

Co může nastat:

pláč, mlčení, stažení, zmatení, potřeba odejít, panika, neklidné tělo, kolaps, chvění

Možné kroky facilitátora:

1. Zůstaňte klidný a přítomný – Emoce nejsou selhání.

2. Oslovte šetrně (např. „Chceš, abych s tebou zůstal/a?“ / „Mám ti přinést vodu?“)

3. Umožněte ticho, dopřejte čas. Nespěchejte s verbalizací.

4. Nabídněte fyzické uzemnění: sednout si na zem, dotknout se země, zhluboka dýchat, obejmout sebe nebo polštář.

5. Zeptejte se, co účastník potřebuje: být o samotě / s někým / projít se / položit se

Co nedělat:

Neptat se naléhavě a vtíravě „Proč vlastně pláčeš?“ nebo „Co se ti stalo?“.

Nezlehčovat (zdánlivě podporující věta „To bude dobré“ může být někdy zraňující).

Nevnucovat objímání nebo fyzický kontakt.

Po workshopu

Nabídněte možnost individuálního rozhovoru.

Zajistěte „uzemňující závěr“: jednoduchý dechový cvik, pohyb, volba pocitové karty, kresba, společný rituál

Zeptejte se skupiny, s čím odcházejí. Ale dejte prostor mlčet – „Můžeš sdílet své prožitky nebo jen být“.

Kdy vyhledat odborníka?

Pokud účastník:

• opakovaně zažívá disociace, paniku nebo mluví o traumatické vzpomínce,

• projeví známky hlubší psychické nestability (např. strach z návratu do reality, depersonalizace),

• svěří, že zvažuje sebepoškozování nebo má temné myšlenky, které ho děsí.

Jednejte opatrně, ale zodpovědně. 

Vyjádřete podporu, doporučte krizovou pomoc nebo odborníka. Můžete říci: „To, co říkáš, je důležité. Chtěla bych ti nabídnout kontakt na člověka, který se tím zabývá profesionálně.“

Článek je součástí metodické podpory pro pedagogy v rámci programu Pečuji o sebe a Startovacího balíčku pro učitele. Před realizací námětů a metod doporučovaných portálem Pečuji o sebe doporučujeme pečlivé prostudování tohoto metodického balíčku. V případě zájmu o konzultaci nebo proškolení kontaktujte tým Pečuji o sebe.

Připravil tým Pečuji o sebe, autorka Petra Šobáňová

Foto: Tereza Bendová