Co když se během workshopu otevře bolest nebo přijde pláč? Je to špatně? Jak reagovat?

Sebepoznávací a expresivní aktivity založené na imaginaci, projekci nebo práci s obrazem mohou někdy vyvolat silné emoce. Není to výjimečné ani nežádoucí. Pokud účastník pláče, neznamená to, že se něco „pokazilo“ – může jít o přirozený projev uvolnění, dojetí, zklidnění nebo otevření hlubší vrstvy prožívání. V takových chvílích je důležitá citlivost, ale i vědomí hranic.

Není to už „terapie“?

Pokud nejsme v roli psychoterapeuta, ale například učitele, lektora artefiletiky nebo facilitátora wellbeingového workshopu, nemáme cílit na otevření traumatu ani na hlubokou emoční katarzi. Naše role je jiná – poskytujeme bezpečný prostor pro tvůrčí zkoumání a reflexi, nikoliv pro psychoterapeutické zpracování.

Základním pravidlem je: Nechci otevírat nic, co neumím bezpečně uzavřít.

Proto nevolíme techniky, které by mohly příliš snadno otevřít hluboká zranění (např. přímé konfrontace s traumatizujícími zážitky, vedení regrese apod.). Místo toho pracujeme s „metaforickou vzdáleností“ – například prostřednictvím obrazů, symbolů, vrstev v kresbě, příběhů nebo strukturované imaginace. Tyto prostředky umožňují pojmenovat, ale zároveň poskytují odstup.

Při plánování jakéhokoliv sebepoznávacího programu postupujeme zodpovědně a s pedagogickým citem. Je vhodné třídu a žáky v ní dobře znát, případně se u třídního učitele ujistit, jestli ve skupině není někdo s duševními problémy nebo v náročném životním období (úmrtí v rodině, rozvod rodičů). Pokud je tomu tak, postupujeme zvláště obezřetně, citlivě a volíme bezpečná témata a metody. Pokud k emoční aktivaci dojde, neznamená to, že jsme selhali nebo měli postupovat jinak. Je pravděpodobné, že žák by své emoce nekontrolovaně odžil v nějaké jiné, třeba i méně vhodné a bezpečné situaci, anebo by je potlačoval, což může přinést jiné problémy.

Aktivity, u nichž je obzvláště potřeba bezpečné prostředí, nezařazujeme, pokud na to třída není připravena a vyskytují se v ní rizikové faktory. Přečtěte si více o tom, jak třídu připravit a v jakých případech je lepší počkat na zlepšení.

Jak postupovat, když se objeví silné emoce?

• Zachovejme klid a přítomnost. Mnohdy stačí nabídnout, že jsme k dispozici, případně zůstaneme spolu, mnohdy stačí mlčení doprovázené vědomou přítomností, laskavý pohled nebo jednoduchá věta typu „Je v pořádku, že to tak cítíš.“

• Nenutíme k mluvení. Pláč není výzvou k výkladu nebo zpovědi. Mluvme pouze tehdy, když si to účastník přeje, případně když naši slovní komunikaci neodmítá.

• Nabídněme oporu. Můžeme se zeptat: „Chceš tu chvíli zůstat sama, nebo tu mám být s tebou?“ případně „Chceš se na chvíli vzdálit, projít se?“

• Nesnažme se napravit emoci. Není potřeba „zachraňovat“ nebo rozveselovat. Emoce má právo být přijata v plnosti.

Jak se připravit na možné emoční otevření?

Na začátku workshopu jasně nastavíme rámec. Vysvětlíme, že cílem není psychoterapie, ale sebepoznání skrze obraz a reflexi. Ujistíme účastníky, že mohou sdílet, ale nemusí.

Vždy plánujeme čas na závěrečné uzavření a uzemnění. Po silném prožitku je důležité dát prostor pro návrat do přítomnosti – např. skrze pohyb, dech, výběr nové pocitové karty, bezpečí přinášející rituální zakončení apod.

Pokud máme podezření, že účastník otevřel hlubší, náročné téma, nabídneme individuální kontakt. Např. větu typu „Pokud budeš mít pocit, že bys o tom chtěla ještě mluvit, jsem tu pro tebe i po skončení workshopu.“

 

Důležité shrnutí pro praxi

 

Programy vyvíjené týmem Pečuji o sebe — zaměřené na wellbeing, emoční regulaci, duševní hygienu nebo sebepoznávání — nejsou terapií. Ale mohou být hluboké, citlivé a dotýkat se náročných témat, která si účastníci jakéhokoliv věku přirozeně nesou ze svého života. To samo o sobě není špatně — za předpokladu, že je celá aktivita dobře strukturovaná, bezpečně vedená a uzemněná. Emoce, které se objeví, jsou přirozenou součástí lidského prožívání. Důležité je, aby nebyly zlehčovány, ale ani dramatizovány.

Zlaté pravidlo: Nechám to, co se otevře, být, poskytnu podporu a vhodné ošetření. Nezasahuji do hloubky, ale nabídnu přijetí, klid a strukturu.

Pokud jsem proškolen v metodě Emoční první pomoci, využiji ji. (Účastníci našich workshopů Emoční první pomoc znají, protože kurz nabízíme opakovaně.)

Článek je součástí metodické podpory pro pedagogy v rámci programu Pečuji o sebe a je součástí Startovacího balíčku pro učitele. Před realizací námětů a metod doporučovaných portálem Pečuji o sebe doporučujeme pečlivé prostudování tohoto metodického balíčku. V případě zájmu o konzultaci nebo proškolení kontaktujte tým Pečuji o sebe.

Připravil tým Pečuji o sebe.

Foto a text: Petra Šobáňová