top of page

Sebepřijetí: Klíč k duševnímu zdraví a wellbeingu



Sebepřijetí hraje zásadní roli v našem duševním zdraví a celkovém pocitu životního uspokojení. Představuje schopnost realisticky vnímat své silné i slabé stránky, odpustit si chyby a nevnímat je jako fatální osobní selhání. Lidé s vysokou mírou sebepřijetí mívají stabilnější emoční život a lépe zvládají stresové situace. Naopak nadměrná sebekritika a nerealistická očekávání mohou vést k pocitům nedostatečnosti a zvýšenému psychickému napětí.

 

Nízká míra sebepřijetí se může projevovat v různých aspektech života a ovlivňovat kvalitu našich vztahů, pracovního nasazení i celkového vnímání vlastní hodnoty. Lidé, kteří se nedokážou přijmout takoví, jací jsou, bývají často příliš kritičtí sami k sobě, přikládají velkou váhu názorům druhých a mají tendenci stanovovat svou hodnotu na základě vnějších úspěchů, nebo naopak selhání.


V oblasti vztahů může nedostatek sebepřijetí vést k potřebě neustálého ujišťování o vlastní hodnotě. Člověk může být přecitlivělý na kritiku, cítit se odmítaný nebo mít vnitřní paralyzující obavy, že není pro druhé dost dobrý. To může vést k přehnané kontrole, žárlivosti nebo vyhýbání se hlubším citovým vazbám ze strachu ze zranění. Naopak zdravé sebepřijetí přispívá ke stabilitě vztahů, umožňuje vyjadřovat potřeby otevřeně a podporuje větší toleranci k chybám druhého.


V profesní sféře se nízká míra sebepřijetí může projevovat zvýšenou citlivostí na zpětnou vazbu, sklonem k perfekcionismu a strachem z neúspěchu. Lidé s nízkým sebepřijetím mohou vnímat kritiku jako osobní útok a pochybovat o své kompetentnosti. Mohou se také obávat nových výzev, protože každé potenciální selhání vnímají jako potvrzení své nedostatečnosti. Ti, kteří se dokážou přijmout, naopak vidí chyby jako příležitost k růstu a rozvoji, což podporuje jejich pracovní výkon a sebedůvěru. Dodejme, že kulturu strachu z chyb si s sebou mnozí lidé nesou už od dětství; velmi častá je bohužel i ve školním prostředí.


Vyrovnání se s chybami


Schopnost odpustit si vlastní selhání je zásadní pro emoční rovnováhu. Lidé s nízkou mírou sebepřijetí se často utápějí v pocitech viny a hanby, zpochybňují své schopnosti a mají problém posunout se dál. Mohou se vyhýbat náročným situacím nebo setrvávat v nezdravých vztazích, protože nevěří, že si zaslouží něco lepšího. Naopak lidé se zdravým sebepřijetím chápou a dávají najevo svou hodnotu a vymezují si hranice, chyby vnímají jako přirozenou součást života, učí se z nich a neztrácejí kvůli nim důvěru ve vlastní hodnotu.


Celkový přístup k životu


Nízké sebepřijetí často souvisí s negativním vnitřním dialogem a sklony k sebekritice. Lidé s tímto nastavením mohou mít potíže si užívat přítomný okamžik, protože se neustále zabývají tím, co by měli dělat lépe nebo jak by je mohli hodnotit druzí. Často se srovnávají s ostatními a vnímají sebe jako nedostatečné. Ti, kdo naopak s laskavostí přijímají sami sebe, se cítí spokojenější, vnímají své úspěchy realisticky a dokážou se ocenit za to, kým jsou, nejen za to, co dělají.


Sebepřijetí není něco, co lze získat ze dne na den, ale lze jej postupně rozvíjet prostřednictvím laskavějšího přístupu k sobě, uvědomování si vlastních úspěchů a dlouhodobé práce s překonáním myšlenkových vzorců, jež vedou k přehnané sebekritice. Tento úzdravný proces vede k větší vnitřní stabilitě, lepší kvalitě vztahů a pocitu životní spokojenosti.


TIP Z NAŠEHO PORTÁLU – SEBEPOZNÁNÍ JE PRVNÍM STUPNĚM K SEBEPŘIJETÍ


Jak posílit sebepřijetí

 

1. Pozorování vlastního vnitřního dialogu, pozitivní self talk

 

Mnoho lidí k sobě mluví přísněji, než by mluvili ke svému příteli. Užitečná může být technika, kdy si člověk vědomě upravuje vnitřní dialog tak, aby byl laskavý a podporující.

 

2. Vděčnost a zaměření na pozitivní aspekty života

 

Pravidelná praxe vděčnosti pomáhá rozvíjet pozitivní vztah k sobě samým. Některé psychologické metody, například metoda „Tři požehnání“, se zaměřují na uvědomění si pozitivních událostí a mohou přispět ke zvýšení vnitřní pohody.

 

3. Práce s emocemi a tělem

 

Nezpracované emoce se často projevují na fyzické úrovni a mohou negativně ovlivnit psychickou pohodu. Psychoterapeutické přístupy zaměřené na propojení těla a emocí pomáhají uvolnit dlouhodobé napětí a podpořit proces sebepřijetí.

 

4. Realistické nastavování očekávání

 

Mnoho lidí si stanovuje nerealisticky vysoké cíle a následně trpí pocity selhání. Doporučuje se pravidelně reflektovat, zda naše očekávání nevycházejí spíše z vnějšího tlaku než z našich skutečných potřeb. Přehodnocení těchto vzorců může vést k větší vnitřní rovnováze.

 

 

Sebepřijetí je dlouhodobý proces, který zahrnuje práci s myšlenkami, emocemi i tělesným vnímáním. Pomáhá budovat odolnost vůči stresu a přispívá k celkové životní spokojenosti. Pravidelná praxe sebereflexe, vděčnosti a laskavého přístupu k sobě samému může být užitečnou cestou k větší duševní pohodě.



Připravil tým Pečuji o sebe.

 

15 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page