Barevný experiment — emoce skryté v obtisku

před 3 hodinami
Minut čtení: 5

Emoce jsou neoddělitelnou součástí našeho života. Jsou hybateli našeho chování a iniciují naše jednání. Již od dětského věku bychom měli být vedeni k tomu, abychom své emoce rozpoznávali, pojmenovávali a učili se, jak s nimi pracovat. Zvláště v předškolním a školním věku, kdy se skrze socializaci stáváme součástí dané společenské skupiny, je důležité se svými emocemi intenzivně pracovat a také být vnímavý k emocím druhým. Výuková jednotka, která je níže představena, se zaměřuje na zmíněný proces uvědomování si vlastních emocí. Těm je, skrze tvůrčí činnost, kde hrají hlavní roli barva a princip experimentu a náhody, vtisknuta vizuální podoba.

Podobu emocím dává člověk různými způsoby a v tomto případě je využito techniky tzv. dekalku, což je výtvarná technika, která pracuje s principem obtisku nebo otisku a důležitým faktorem je náhoda a barevný experiment. Neméně významná je zde i síla barvy, která nese informaci, jejíž základ je v myšlenkovém procesu, který výtvarné činnosti předchází (viz průběh vyučovací jednotky).

Pomůcky: čtvrtky A4/A3 (popř. A2), temperové nebo akrylové barvy, štětce, kelímky na barvy, pracovní list (viz 2. část aktivity — uvědomování si vlastních emocí)

Časová dotace: 90 minut

Cíle lekce

Po absolvování lekce žák či žákyně:

rozpozná a pojmenuje vlastní emoce ve vztahu ke konkrétním věcem, osobám či situacím.
vyjádří své emoce prostřednictvím výtvarné (expresivní) činnosti.
sdílí své prožívané emoce s ostatními.
vnímá reakce a pocity druhých lidí v kroužku/třídě.
využívá ve své tvorbě náhodu a rozvíjí na jejím základě vlastní asociace.
respektuje osobní a tvůrčí prostor svých spolužáků.
reflektuje svůj vizuální a haptický zážitek z lekce.

Průběh vyučovací jednotky:

1. část aktivity — setkání s dekalkem

Aktivitu zahájíme posazením se do kroužku, v jehož středu leží různě barevné ukázky dekalků. Ujistíme se, že se každý z účastníků cítí komfortně a poté zahájíme úvodní část lekce. Téma emocí je možné otevřít asociační hrou a ptát se účastníků: Co se nachází uprostřed mezi námi? Co jim obrazce připomínají? Jak na ně působí použitá barevnost? Jaké emoce by s danými obrazci spojili? Navozují dané obrazce nějaké vzpomínky nebo jakékoli asociativní myšlenky?

Účastníci si mohou jeden z dekalků vzít k sobě, následně si zavřít oči a prsty přejíždět po povrchu a zkoušet vnímat různé textury, které barva při otisku zanechala. Prvotní vizuální stránku prezentovanou barvami a tvarem nyní můžeme propojit s haptickým zážitkem, a jelikož pracujeme s emocemi, tak je možné účastníkům zadávat úkoly. Mohou svými prsty zkusit nahmatat například část, kde se cítí příjemně, nebo naopak najít povrch, který jim je nesympatický. Mohou prsty hledat textury, která jim může asociovat radost nebo hněv. Můžeme se zavřenýma očima sdílet své pocity, zkusit popsat povrch a emoci, kterou k němu máme vztažený. Je možné, že někdo jiný našel podobný povrch a má stejné pocity.

Po určitém čase otevřeme oči a lze zhodnotit kontrast mezi dvěma způsoby vnímání — (1) barevný a tvarový vizuál a (2) haptický zážitek.

2. část aktivity — uvědomování si vlastních emocí

Po úvodní části se účastníci zaměří více sami na sebe a na své emoce. Pomocí pracovního listu jsou jim představeny základní emoce – radost, smutek, hněv, strach, překvapení a znechucení (viz níže). Každý si najde bezpečné místo a na daný papír začne písemně zaznamenávat jakékoli asociace, myšlenky, situace, vzpomínky či osoby, které jsou z danými emocemi spojeny. Již během psaní nebo poté, účastníci přiřadí emocím konkrétní barvu, která bude nadále danou emoci symbolizovat. V rámci pracovního listu, tak vznikne osobní barevný spektrální kruh.

Pozn. Během této části respektujeme osobní prostor každého účastníka a účastníci navzájem respektují prostor druhých. Nenahlížíme do zápisu a nenutíme ke sdílení, pokud sami účastníci nechtějí.

Pracovní list:

3. část aktivity — tvůrčí proces a práce s barvami

Když mají účastníci vše sepsané a mají na svém pracovním listu určené barvy, tak je možné přistoupit k tvůrčí činnosti. Účastnici si do kelímků namíchají dostatečné množství barev. Důležité je upozornit na to, že dekalk nemusí obsahovat všechny barvy (emoce). Účastníci si mohou vybrat pouze ty, které pro ně mají aktuálně největší význam, nebo které ve svém životě nejvíce potřebují, které v současné době prožívají. Dalším významným bodem je také to, že čím více dané barvě (emoci) v dekalku věnují prostor, tím významnější pro ně v jejich životě je.

Poznámka k technice: dekalk je možné vytvořit nanesením barvy na jednu půlku formátu a následnému přehnutí papíru, čímž vznikne otisk; je také možné využít platovou nebo skleněnou desku a na ní barvy natřít a následně na ni položit papír a pořídit otisk.

4. část — reflexe aktivity

Opět se scházíme v kroužku a vprostřed již leží dekalky, které vznikly v dané lekci. Pracovní listy je možné přiložit k nim. Záleží na ochotě účastníků sdílet své myšlenky. Jinak necháváme popsané listy schované pod dekalky. V závěru lekce lze hodnotit barevné a tvarové náhody, které otiskem vznikly. Je možné hádat emoce, které se v daných obrazcích skrývají. Dobré je se zaměřit na samotný proces tvorby: jak se účastníci cílili při úvodní části, jaká pro ně byla druhá část, kdy se museli nad sebou více zamyslet, zda pro ně byla třetí část zážitkem a jak se jim s barvami experimentovalo, jaký je výsledek atd.

Postřehy od žáků:

Výše zmíněná aktivita byla realizována na druhém stupni základní školy v devátém ročníku. Pro závěrečnou reflexi bylo využito jak ústní, tak písemné formy. V ústní formě bylo se žáky debatováno nad tvary, barvami a nad samotným tvůrčím procesem. V písemné formě bylo žákům umožněno to, aby se mohli vyjádřit k tomu, co by nahlas říct nechtěli. Žáci se z velké části shodli na jednoduchosti aktivity, zvláště při práci s barvami a samotným aktem obtiskávání. Naopak složitější částí bylo přemýšlení nad vlastními emocemi.

Výběr výroků z písemné zpětné vazby:

„Bylo uklidňující patlat na papír barvy úplně na random a obtiskovat. To bylo fajn.“

„Emoce byly supr, jelikož to celé bylo o mně.“

„Byl to velmi emocionální úkol. O svých pocitech obecně moc mluvit neumím, ani psát, ale vyjadřovat je barvami bylo snazší (i když jsem to spíš barvila tak, aby to bylo hezký).“

„Aktivita mě moc nebavila. S výsledkem jsem spokojená. Dalo mi to nějaký druh relaxace. Nebylo to moc náročné, což mi vyhovovalo.“

„Nevěděl jsem vůbec, jaký barvy mám přiřadit k emocím a co mi připomínají. Nakonec jsem z těch barev udělal znak Supermana a docela mě to bavilo.“

„Tahle aktivita mě bavila, protože to bylo jednoduchý a bylo to za pár minut. Je husté, že z tolik různých barev a čtvrtky vzniklo tohle.“

„Nelíbila se mi barevná kombinace, ale nebylo to příliš náročné, takže i odpočinek.“

Závěrem tak lze lekci zhodnotit jako aktivitu, která žákům nabídla možnost se uvolnit, odpočinout si a experimentovat s barvami. Na druhé straně je patrné, že někteří žáci i ve vyšším ročníku základní školy mají problém vnímat své emoce a více o nich přemýšlet. Je však nutné říci, že tato aktivita byla jedna z prvních, která v rámci výtvarné výchovy byla v dané třídě realizovaná, takže se žáci setkali s jiným, nezvyklým přístupem.