Destrukce jako cesta k reflektování vlastních emocí

Aktivita, která je v tomto příspěvku představena, vznikla na základě vypozorovaných situací vycházejících z pedagogické praxe na základní škole. Jedná se především o situace vzniklé na druhém stupni, kde jsou emoční projevy mladých jedinců velmi intenzivní. Není se čemu divit, vždyť z vývojového hlediska je emoční nestabilita žáků na druhém stupni základní školy běžným a přirozeným jevem.

Jedinec si v období pubescence buduje vlastní identitu, prochází fyzickými a psychickými změnami a vše se odehrává v prostředí, kde je na něj vyvíjen tlak z různých směrů, kde nejvlivnějším je tlak vrstevnické skupiny. Jedinec se tak musí vypořádat s vnímáním sebe sama a s tím, jak ho vnímají ostatní. Emoce v období pubescence jsou velkým tématem, i když to mnozí mladí jedinci nepřiznávají. Emoční impulzivita, nestabilita, či dokonce labilita jsou ve školním prostředí na denním pořádku. Snaha porozumět vlastním emocím, či naopak jejich neuchopení vedou často k projevům slovní (ale i fyzické) agrese. Žáci se snaží své emoce a pocity různými způsoby ventilovat, což často vede ke kázeňským přestupkům a z pohledu dospělého i zbytečným problémům. Z osobní zkušenosti autora je potřeba ventilování emocí u žáků poslední dobou velmi aktuální a škola nenabízí dostatečné možnosti nebo prostory k tomu, aby si mladý jedinec mohl vybít nebo ventilovat svou energii.

Výtvarná aktivita reaguje na výše zmíněné poznatky. Pracuje s prvkem ventilování emocí pomocí destrukce. Destrukce však není v tomto případě vnímána jako stěžejní bod aktivity, spíše je dílčím nástrojem k tomu, aby jedinec dostal možnost uchopit své emoce. Destrukce v aktivitě slouží ke svobodnému projevení vědomých i nevědomých procesů, vyjádření vlastního názoru a uvolnění. Vzniklé „dílo“ a proces, jak k němu bylo dosaženo, je možné následně reflektovat, což je hlavní cíl aktivity.

Didaktické poznámky: výtvarná aktivita je vhodná pro jednotlivce i skupinu, časová dotace: 60–90 minut; pomůcky: nápojový karton, řezáky, šídla, nůžky, akrylové či tiskařské barvy

Popis aktivity

Výtvarná aktivita se zaměřuje na vyjádření negativních emocí. Dává tak jedinci příležitost ventilovat nahromaděnou energii, kterou může volně vyjádřit. Důležité pro tuto aktivitu je nijak nebránit ve vyjádření emocí, nechat jedinci svobodu a nesoudit ho. Naopak je důležité vytvořit atmosféru, která nebude jedinci bránit se uvolnit.

Výtvarná aktivita pro ventilování a zaznamenání negativních emocí využívá nápojový karton (tetrapak), který vydrží mnoho a pro destrukci nabízí velké příležitosti. Jednak klade odpor a je potřeba vynaložit větší úsilí pro destrukci než třeba u papíru, je možné ho trhat, řezat, stříhat, perforovat, škrábat či do něj zatírat barvu, čímž se umocní vizuál a vyjádření emocí je intenzivnější. Z tetrapaku je možné pořídit otisk či ho nechat jen tak. Jedinec tak skrze tento běžně dostupný materiál může zachytit svůj emoční stav, reagovat na konkrétní situaci a vytvořit si základ pro další fázi aktivity.

Ta se vztahuje nejen k reflektování procesu destrukce, ale také k zamyšlení se nad zachycenými emocemi. Je možné s jednotlivcem i se skupinou citlivě rozebrat vzniklé práce.

Reflektivní dialog je možné podpořit návodnými otázkami:

„Bylo těžké vyjádřit své negativní emoce?“ (popřípadě je možné emoce konkrétně pojmenovat)

„Jaké myšlenky ti probíhaly hlavou během tvoření?“

„Jakým způsobem si zachytil/a své emoce?“  (je možné se zaměřit na tvary, vyryté linie, perforaci, či psanou formu…obecně se doptávat na fragmenty vzniklého díla)

„Byl proces destrukce něčím přínosný?“

„Jak vnímáš vizuální zpracování svých emocí?“ (zaměřujeme se na to, jak jedinec vnímá emoce, kterým dal vizuální tvar a dostal je ze své hlavy do konkrétní podoby)

„Jak vnímáš reflektování svých emocí?“ (zaměřujeme se na to, jak moc je příjemné o emocích verbálně mluvit či se jedinec cítí bezpečněji v tvůrčí poloze aktivity)

Reflexi je samozřejmě možné zkusit také v psané formě, pokud vnímáme, že jedinci nechtějí verbálně sdílet své postřehy a dojmy z aktivity. Také je možné reflexi nijak nezaznamenávat a pouze si zpětně projít celý proces pomocí aktivní imaginace, kdy účastník/účastnici aktivit zavřou oči a jen pomocí návodných otázek sledují svou cestu myšlení.

V rámci práce se skupinou je možné vzniklé práce využít jako podnět pro vyjádření podpory a pomoci. Důležité je v tomto ohledu mít jistotu, že sociální skupina nabízí bezpečné prostředí pro každého jedince a je v ní minimální riziko, že by došlo k zneužití zpětné vazby nebo zesměšňování celého procesu.

Reflektivní část v rámci skupiny může probíhat takto:

Jednotlivá díla je možné rozložit v prostoru a umístit ke každému papír. Členové skupiny se následně pohybují okolo prací, vnímají je a mohou na ně reagovat tak, že na papír mohou napsat nějakou radu či podporující větu, jakým způsobem by se dali negativní emoce zvládnout, jak se s nimi vyrovnat apod. Není nutné se vyjádřit ke každému. Jde především o to nabídnout druhému jiný pohled na situaci a třeba mu tím poskytnout podporu. Zaznamenané reakce na díla je možné poté nahlas dále reflektovat a sdílet názory na to, jestli má daný výrok druhého pro autora díla nějaký význam či obecně jak ho vnímá.

Postřehy z pedagogické praxe

Úvod aktivity se zmiňuje o žácích druhého stupně základní školy. Věková adresnost aktivity není určena a její modifikace je možné využití u různých věkových kategorií. V rámci pedagogické praxe však byla aktivita realizována v devátém ročníku. Ten je pro mnohé žáky náročnějším obdobím (nejen z vývojového hlediska). Na žáky je vyvíjen tlak k výběru oboru, kterému se budou následně věnovat. Přijímačky tzv. na krku, do toho ne každý učitel chápe povahu jednotlivců a vztahy ve třídě třeba taky nejsou ideální a někteří žáci se už těší, že už se nebudou muset s některými spolužáky potkávat. Faktorů, které ovlivňují emoční stav konkrétního jedince v dané třídě je mnoho a výše zmíněné slouží jen pro ilustraci situace, která může v deváté třídě být.

Výtvarná aktivita tak žákům nabídla možnost se svobodně vyjádřit a pomocí destrukce reagovat na situaci kolem sebe. V rámci reflexe bylo využito mluvené i psané podoby a také si žáci zkusili vyjádřit podporu pomocí výše popsané dílčí části aktivity.

Ze zpětné vazby vyplynuly pozitivní i negativní odezvy na aktivitu a především se u aktivit projevila nechuť více popisovat své emoce. Kladně byl především hodnocen výtvarný přístup a možnost svobodného vyjádření bez rizika, že by vzniklá díla byla nějak kázeňsky řešena.

Pro ilustraci přikládáme jednotlivé výroky:

„Líbilo se mi to, že jsme mohli psát i řezat co chceme, i když jsme ve škole.“

„Dělala bych to každou hodinu.“

„Bavilo mě drápat do krabice.“

„Byla to sranda, bavilo mě to ničit a vybít se u toho.“

„Byla to nuda.“

„Bylo to zbytečné.“

V reakci na reflexi v rámci vyjádření podpory druhému se objevily tyto výroky:

„Žádná rada nebyla serózní.“

„Záleží na typu rady.“

„Jsem vděčná, že mě dokážou vyslyšet.“

„Ráda pomáhám ostatním a ráda ostatním poradím.“

„Kolikrát to naštve víc. Záleží od koho ta rada je.“

Hlavním cílem aktivity je skrze expresivní činnost a její reflexi uchopit vlastní emoce a případně reagovat na emoce druhých. Vnímat možnost destrukce ne jako řešení problému, ale jako nástroj, skrze který je možné se svobodně vyjádřit, ale toto vyjádření následně myšlenkově zhodnotit a promyslet její přínosy i negativa pro vlastní identitu.

Text: David Kadlec

Fotografie: David Kadlec