Krajina jako obraz vnitřního světa — inspirace dílem malířky Wilhelminy Barns-Graham

Jak může krajina vyprávět o člověku? Dá se pomocí barev, tvarů a jednoduchých symbolů zachytit vlastní prožívání, konflikty, vzpomínky nebo každodenní pocity? A proč může být právě malba krajiny bezpečným způsobem, jak mluvit o sobě, aniž bychom museli všechno vyslovit přímo?

Tento námět vznikl jako inspirace tvorbou skotské malířky Wilhelminy Barns-Graham, jejíž práce dokázala oslovit děti i dospívající svou jednoduchostí, silnou barevností a propojením reality s osobním prožitkem. Barns-Graham vycházela z pozorování krajiny, přírodních struktur a světla, ale její obrazy nebyly pouhým realistickým zachycením přírody. Krajina se v nich proměňovala v osobní vizuální jazyk — v prostor emocí, rytmu, energie a symbolů.

Právě tento princip se stal důležitým východiskem pro práci skupinou účastníků a účastnic letního projektu Studia Experiment v roce 2024. Děti nejprve poznávaly reprodukce obrazů Wilhelminy Barns-Graham a společně hledaly odpovědi na otázky: Jak na nás obrazy působí? Jak může krajina vyjadřovat náladu? Jaké vyjadřovací prostředky k tomu slouží? Může krajina a její prvky něco symbolizovat? Co všechno může být symbolem?

Ukázalo se, že tvorba malířky Barns-Graham je pro děti velmi přístupná. Otevírá prostor pro osobní interpretaci, práci s barevnou plochou, rytmem a zjednodušeným tvarem. Děti rychle pochopily, že krajina nemusí být „správně namalovaná“, ale může nést osobní význam.

Následovala vlastní tvorba osobní krajiny. Účastníci vytvářeli místa, která nějak souvisejí s jejich vnitřním světem — někdy připomínala skutečné prostředí, jindy byla zcela imaginární. V obrazech se objevovaly cesty, hory, stromy, slunce, domy, řeky nebo abstraktní barevné plochy. Mnohé prvky nesly symbolický význam, který autoři někdy sdíleli a někdy si ho nechávali pro sebe.

Právě možnost pracovat se symbolem je v této aktivitě velmi důležitá. Děti a dospívající často dokážou prostřednictvím obrazu vyjádřit složitější pocity bezpečněji než přímým rozhovorem. Krajina zde funguje jako metafora vnitřního prostoru. Některé obrazy působily klidně a harmonicky, jiné dramaticky a kontrastně. Všechny však nesly osobní stopu autora. Během tvorby se přirozeně rozvíjel reflektivní dialog — klíčový prvek artefiletických lekcí. Děti bavilo do motivů a skvrn vkládat i zcela konkrétní významy a dělit se o ně v bezpečném rozhovoru.

Aktivita podporuje sebepoznání, imaginaci i emoční vyjadřování. Současně rozvíjí schopnost pracovat s vizuální metaforou a chápat umění jako prostředek komunikace. Děti si při práci přirozeně uvědomují, že barvy, kompozice nebo tvar mohou nést význam a vyjadřovat určitou zkušenost nebo náladu.

Wellbeingový rozměr aktivity spočívá také v možnosti zastavit se a vytvořit obraz vlastního „místa“ — vzniká tak prostor pro práci s vnitřním světem, imaginací a osobní symbolikou. Malba krajiny zde vytváří bezpečný prostor pro soustředění, zklidnění a individuální vyjádření.

Reflexe může probíhat velmi jemně a citlivě. Lektor nemusí vyžadovat vysvětlení všech symbolů. Často stačí otázky: Kde se v této krajině cítíte dobře? Jaká část obrazu je pro vás důležitá? Jakou atmosféru vaše krajina nese? Které místo byste chtěli navštívit? Co by se v této krajině mohlo odehrávat?

Námět lze využít ve výtvarné výchově, wellbeingových programech, adaptačních aktivitách i galerijní edukaci. Funguje s mladšími i staršími žáky, protože propojuje srozumitelnou výtvarnou práci s hlubší osobní rovinou. Tvorba Wilhelminy Barns-Graham zde dětem ukazuje, že obraz krajiny může být současně obrazem lidského prožívání, paměti a vztahu ke světu.

O umělkyni

Wilhelmina Barns-Graham (1912–2004) patří k významným osobnostem britského moderního umění 20. století. Byla spojena se skupinou umělců kolem města St Ives v Cornwallu, kde se po druhé světové válce formovalo výrazné centrum modernistické malby. Ve své tvorbě vycházela z krajiny, přírodních struktur, světla a pohybu, ale realistické motivy postupně proměňovala do abstrahovaných forem založených na rytmu linií, barevných plochách a dynamických kompozicích.

Nahoře Wilhelmina Barns-Graham Scorpio Series 3, No.9 1997, in the Wilhelmina Barns-Graham Trust collection; dole Wilhelmina Barns-Graham Glacier Crystal, Grindelwald, 1950 © Wilhelmina Barns-Graham Trust

Silně ji ovlivnilo pozorování ledovců ve Švýcarsku, jejich vrstev, trhlin a struktur, které následně přenesla do svého osobitého výtvarného jazyka. Její obrazy působí současně organicky i meditativně — zachycují energii přírody, proměnlivost prostoru i citlivé vnímání krajiny jako živého procesu. Pro pedagogickou práci je inspirativní zejména tím, že ukazuje, jak lze vycházet z reálného světa, ale současně jej proměnit do osobního, symbolického a emocionálně laděného obrazu.

Námět a foto: Petra Šobáňová

Reprodukce děl Wilhelminy Barns-Graham: © Wilhelmina Barns-Graham Trust