Moje řeka – aktivita tvorby vlastní cesty, učení a ohlédnutí se
- před 9 hodinami
- Minut čtení: 4
Během školního roku připravíme velké množství rozličných aktivit, zažijeme a nasbíráme desítky zážitků, rozhovorů a drobných momentů, které se v každodenním rytmu školy rychle ztrácejí. Jednotlivé zkušenosti by pro nás však neměly tvořit izolované události. Chtěli bychom je chápat jako kontinuální narativ. Postupně bychom je měli propojovat do osobních příběhů, prostřednictvím kterých porozumíváme více sobě samým, druhým lidem i světu kolem nás. Právě schopnost vracet se k těmto zkušenostem, hledat mezi nimi souvislosti a dávat jim význam představuje jeden z důležitých aspektů reflexe ve vzdělávání.
Reflexe není pouze ohlédnutím za minulostí. Umožňuje zkušenost zpracovat, interpretovat a začlenit do širšího porozumění. John Dewey upozorňuje, že samotná zkušenost automaticky nevede k učení. Rozhodující je způsob, jakým o ní přemýšlíme a jaký význam jí přisuzujeme. Podobně také Kolbův model zkušenostního učení chápe reflexi jako klíčový most mezi prožitkem a novým poznáním. John Hattie ve své metodické příručce pro učitele řadí programy rozvíjející meta-kognitivní strategie do skupiny položek silně ovlivňující učení a jeho výsledky.
Z těchto teoretických východisek čerpá také aktivita Moje řeka. Prostřednictvím metafory řeky vytvářejí žáci vizuální reprezentaci vlastní cesty, během níž zachycují významné události, vztahy, překážky, zdroje podpory i důležitá uvědomění. Nejde přitom o přehled absolvovaných aktivit ani o výtvarnou dokonalost. Smyslem je vytvořit osobní mapu zkušeností a významů, které se během určitého období utvářely. A právě řeka zde dostává roli nosiče a prostředku a prostoru.
Více než ohlédnutí
Potenciál reflexe spočívá v tom, že studujícím nebo žákům umožňuje vytvořit prostor, ve kterém pomocí vizualizace a konkrétních pojmenování uvědomovat si souvislosti mezi jednotlivými zkušenostmi, rozpoznávat vlastní zdroje a lépe porozumět svému jednání. Aktivita Moje řeka podporuje rozvoj reflexe a meta-kognitivních schopností, konkrétně schopnosti přemýšlet o vlastním myšlení a učení. Hattie označuje za důležitou charakteristiku úspěšných žáků schopnost sledovat vlastní pokrok, rozumět strategiím, které při učení využívají, a aktivně se podílet na řízení vlastního vzdělávání.
Při tvorbě řeky se žáci vracejí k tomu, co pro ně bylo významné, co jim pomáhalo, kde zažívali nejistotu nebo jaké poznatky si chtějí odnést dál. Reflexe se tak stává nástrojem sebeuvědomění, autoregulace a rozvoje kompetence k učení.
Příběh vlastní cesty
Jednou z největších přínosů aktivity je, že pomáhá vytvářet kontinuitu mezi zdánlivě nesouvisejícími událostmi. To, co se během roku odehrálo v jednotlivých hodinách, aktivitách nebo rozhovorech, získává při zpětném pohledu nová, dříve neobjevená spojení. Namísto izolovaných vzpomínek začíná vznikat příběh. Žáci si uvědomují souvislosti mezi zkušenostmi, výzvami i důležitými momenty. Reflexe tak podporuje vytváření osobního příběhu, prostřednictvím kterého interpretujeme vlastní zkušenosti a utváříme porozumění sobě samým.
Reflexe jako prostor v socio-emočním učení
Při ohlížení za vlastní cestou se přirozeně objevují témata spojená s emocemi, vztahy, komunikací, zvládáním náročných situací nebo uvědomováním vlastních potřeb. Aktivita tak nabízí prostor pro uvažování, uvědomění vlastních emocí, jejich regulování a zvládání stresu, porozumění sociálním normám a empatii k druhým, navazování a udržování obohacujících vztahů a spolupráci nebo také schopnost konat respektující a efektivní rozhodnutí týkající se osobních cílů. Souhrnně tyto dovednosti nazýváme jako socio-emočních kompetence, jejichž rozvoj bývá obtížné zachytit tradičními formami hodnocení.
Studenti si mohou uvědomit nejen to, co se naučili, ale také jakým způsobem se proměnil jejich vztah k sobě samým, k ostatním lidem nebo ke zvládání různých životních situací. Reflexe se tak stává prostředkem podpory wellbeingu, posiluje pocit kompetence, smysluplnosti a osobní autonomie.
Od osobní řeky ke společné řece
Důležitou součástí lekce je také tvorba Společné řeky, která umožňuje zachytit zkušenost celé skupiny. Vedle individuálního příběhu se tak objevuje i příběh společný. Žáci si uvědomují význam vztahů, spolupráce a sdílených zkušeností, které během společné cesty vznikaly a to vše na základech vizuálu a metafory řeky.
Skupinová reflexe podporuje pocit sounáležitosti, poskytuje prostor pro vzájemné ocenění i porozumění různým perspektivám. Reflexe se tak stává nejen nástrojem osobního rozvoje, ale také prostředkem budování pozitivního klimatu skupiny.
Nejen na konci školního roku
Přestože byla aktivita původně navržena jako závěrečná reflexe celoroční výuky wellbeingu, její využití může mnohem širší. Metafora řeky může být využita při reflexi adaptačního kurzu, projektového týdne, tematického bloku, pololetí nebo jakéhokoliv jiného uceleného časového období.
Její největší přínos spočívá v tom, že připomíná jednu podstatnou skutečnost; vzdělávání není pouze cestou k výsledkům, ale také cestou k porozumění. A některá z nejdůležitějších uvědomění vznikají právě ve chvíli, kdy se dokážeme zastavit a podívat se na cestu, kterou jsme již prošli.
Struktura lekce
Úvodní naladění a monitoring emocí
práce s tematickými kartami,
sdílení aktuálního naladění,
otevření reflektivního prostoru.
Připomenutí společné cesty
práce s portfoliem a dalšími záznamy z výuky,
vybavování témat, aktivit a zkušeností.
Moje řeka
individuální tvorba a tvůrčí zpracování vlastní cesty,
zachycení významných momentů, zdrojů, vztahů a osobních uvědomění.
Naše společná řeka
sdílení individuálních zkušeností,
tvorba společné reflexe skupiny,
symbolické uzavření společné cesty.
Závěrečné ohlédnutí
sdílení významných uvědomění,
ukotvení zkušenosti v závěrečném reflektivního procesu.
Konkrétnější popis a zadání k nalezení v souboru níže.
Reference a literatura:
KOLB, David A. Experiential Learning: Experience as the Source of Learning and Development. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall, 1984. ISBN 0133892409.
DEWEY, John. Experience and Education, Simon & Schuster, 2008. ISBN 0684838281.
HATTIE, John. Prokazatelné učení: metodická příručka pro učitele: maximalizace vlivu na proces učení. Přeložil Martin Mikuláš. 1. vyd. Praha: EDUkační LABoratoř, 2022. 244 s. ISBN 978-80-908240-1-0.
Komentáře