Obrázkový cluster | Jedna z metod tvůrčího využití projektivních karet

Projektivní karty – ať už emocionálně laděné Pocitové karty, Tematické karty s konkrétními motivy a nebo třeba projektivní soubory fotografií Jana Povýšila a další obrazový materiál nabízený portálem Pečuji o sebe – poskytují funkční a snadno dostupný podnět k introspektivní práci. V psychologii se projektivní techniky využívají pro odhalení vnitřních témat, která se jinak obtížně verbalizují nebo zůstávají zasunutá v nevědomí. Obraz má schopnost obejít racionální kontrolu – oslovuje naši imaginaci, emoční paměť i neverbální vrstvy psychiky. Právě tím dokáže aktivovat témata, která jsme dosud nedokázali formulovat slovy, ale která v nás existují jako tělesný pocit, nálada, neurčitá vzpomínka nebo tušená skutečnost.

Metoda, kterou zde představujeme, staví na literárním, nikoli výtvarném zpracování obrazového podnětu. Metodu je možné využít jednorázově, nabízí ale i delší cestu k celému imaginativnímu deníku – tvůrčímu záznamu jedinečné vnitřní krajiny každého pisatele. Je vhodná pro každodenní individuální reflexi, ale i pro práci ve skupině či třídě.

Obrázkový cluster

Metoda vychází z tvůrčího psaní, nikoliv z výtvarného vyjadřování – ale i zde se pohybujeme v oblasti umělecké tvorby, nikoliv racionální analýzy nebo kognitivního rozboru. Jinak řečeno: pracujeme se slovem, ale tvořivě.

Co je to cluster?

Možná znáte tento pojem z informatiky nebo sociálních věd, kde označuje shluk, trs nebo hrozen. Termín cluster nebo clustering se používá v IT oborech, ale třeba také v sociologii, psychologii apod. V oblasti tvůrčího psaní jde o metodu řízených asociací. Ta umožňuje rozvinout kreativitu způsobem, který překonává klasické lineární formáty typu „úvod, stať a závěr“. Umožňuje se ponořit do hlubin vlastní představivosti a objevit nové souvislosti.

K čemu je clustering dobrý?

Základním principem je asociativní síť kolem určitého výchozího motivu – v klasickém clusteru je to slovo, v této variantě metody však obraz — například jedna z našich Pocitových karet. Asociace zaznamenáváme paprskovitě kolem výchozího bodu a každou dále rozvíjíme, dokud proud spontánních nápadů trvá. Výsledkem je vizuální mapa myšlenek, která může vést k nečekanému vhledu.

Jak na to krok za krokem:

1. Vyberte si kartu

Nechte se vést intuicí: sáhněte po té, která na vás „volá“, nebo naopak obraťte pozornost k té, která třeba právě s vaší náladou vůbec neladí. S různými variantami volby lze volně experimentovat! Připravte si velký papír (ideálně A2), psací potřeby a lepidlo. Pokud budujete imaginativní deník, použijte velký zápisník.

2. Nalepte kartu doprostřed papíru a pozorujte ji

Zahleďte se na kartu. Nechte svou mysl volně plynout. Pište, co vás napadá – slova, věty, útržky. Cokoliv, co obraz evokuje. Neposuzujte, necenzurujte. To, co budete psát, může být poetické, věcné, nelogické, syrové. Píšete jen pro sebe. Může se stát, že se od původního motivu zcela odkloníte – nevadí. Důležitý je váš vnitřní svět, který se skrze obraz klube na povrch. Výsledkem bude hustě popsaný papír – s postřehy, jež by druhého člověka při pohledu na stejný obraz zcela určitě nenapadly. Možná se od obrazu úplně vzdálíte, ale to vůbec nevadí! Asociace vyvěrají nejen z obrazového podnětu, ale především z vaší mysli – ze zkušeností a znalostí, z aktuálních pocitů, z vašich prekonceptů, ze vzpomínek, z nevědomí. Fáze volného asociování by měla postupně vyústit v jednu zajímavou myšlenku, již rozpracujete v následující části.

3. Najděte klíčovou myšlenku

V pavučině zaznamenaných asociací zachyťte jeden motiv, který je pro vás nějak nosný, podstatný, nový nebo zajímavý. Ten se stane jádrem vašeho vznikajícího – tentokrát již souvislého – textu. Text by měl v závěru procesu psaní dosáhnout vybroušené, sofistikované formy, měl by mít hodnotný obsah – podobně jako se odlišuje náčrtek od dokončené sochy nebo malby.

4. Napište text

Vytvořte souvislý, formálně promyšlený text – může připomínat báseň ve volném verši, mikroesej, poetickou prózu či lyrickou úvahu. Snažte se, aby byl osobní a stylově celistvý. Nemusí být dlouhý, ale z neuspořádaných nitek asociací vás dovede k zamyšlení. K myšlence, s níž celý proces sebereflexe uzavíráte.

5. Uzavření a reflexe

Až budete mít pocit, že je text hotov, dopřejte si závěrečný rituál — pochvalte se, napište si, jak se teď cítíte, případně si na závěr — stejně jako na začátku — vytáhněte novu kartu, takovou, jež ukáže, jak se cítíte na konci celého procesu. Ve skupinové práci sdílejte výsledek s ostatními. Pokud je to bezpečné a nehrozí posměšky nebo shazování, přečtěte čisté texty, nechte je v klidu a beze spěchu doznít. Nabídněte si navzájem zpětnou vazbu. Jaké texty jste vytvořili a jak ladí s kartami? O čem vypovídají? Pokud panuje ve skupině přátelské klima a sdílení se daří, všichni jsou hluboce obohaceni texty druhých a vzniklou vzájemností.

---

Popsaná metoda může vést i k dlouhodobému projektu imaginativního deníku, v němž se po delší čas potkávají obrazy, slova a emoce. Aktivita podporuje rozvoj sebepoznání, sebereflexe, imaginace i emoční regulace. V duchu psychohygienických doporučení napomáhá rozlišování emocí a vnitřních témat, jak se o to snaží i další texty na portálu Pečuji o sebe.

Text: Petra Šobáňová

Foto: Jindřiška Kocourková, Tereza Bendová a Petra Šobáňová