Emocionální portrét — výtvarná reflexe emocí, identity a vnitřního prožívání

Téma emocí patří k důležitým součástem wellbeingově orientovaného vzdělávání i rozvoje socio-emočních kompetencí. Schopnost rozpoznávat vlastní prožívání, hledat pro něj vyjádření a bezpečně jej sdílet souvisí se sebepoznáním, vztahy, duševní hygienou i psychickou odolností. Připravený námět nabízí inspiraci pro výuku na druhém stupni ZŠ, středních školách i v neformálním vzdělávání. Využívá expresivní přístupy, reflexi, práci s tělem, dialog i výtvarnou tvorbu jako prostředky porozumění vlastnímu vnitřnímu světu. Jednotlivé aktivity lze upravovat podle věku, naladění skupiny, časových možností i konkrétního cíle výuky. Pedagogové tak mohou s náměty portálu Pečuji o sebe dále pracovat tvořivě a přizpůsobovat je potřebám své třídy i vlastního stylu vedení.

Námět Emocionální portrét propojuje monitoring emocí, expresivní činnost a žánr autoportrétu. Těžiště aktivity spočívá v hledání vizuálního jazyka pro vlastní vnitřní svět. Barva, linie, deformace, stopa ruky nebo kompozice zde fungují jako prostředek sebevyjádření a sebepoznání.

Aktivita vychází z přesvědčení, že schopnost rozpoznávat a pojmenovávat vlastní emoce je jednou ze základních součástí socio-emočních kompetencí a duševního zdraví. Žáci a žákyně se učí své prožívání pozorovat, pojmenovávat je, rozumět mu a bezpečně s ním zacházet směrem ke zdravé seberegulaci. Expresivní techniky k vyjmenovanému přidávají ještě důležitý aspekt identity a jejího utváření — a to prostřednictvím subjektivního uměleckého vyjádření.

Průběh aktivity

Workshop začíná krátkým monitoringem emocí. Účastníci sedí v kruhu a pracují s reprodukcemi portrétů nebo expresivních tváří. Mohou si vybrat obraz, který nějak rezonuje s jejich aktuálním naladěním, případně v kruhu krátce popsat, co v nich vyvolává. Tato úvodní část pomáhá zpomalit tempo, zaměřit pozornost dovnitř a vytvořit bezpečnější atmosféru pro další práci. Výběr reprodukcí portrétů by měl být co nejvíce pestrý a měl by obsahovat různé příklady využití výrazových prostředků a stylů práce s žánrem portrétu — nejen klasický přístup stavějící na realistickém vyobrazení lidské tváře.

Následuje evokace tématu emocí a emoční regulace. Účastníci přemýšlejí nad tím, jaké emoce v poslední době nejčastěji prožívají. Využijí přitom např. tento materiál z portálu Pečuji o sebe. Do archu nejprve volně zaznamenávají emoce, které jsou pro jejich prožívání typické, následně jsou vedeni k tomu, aby vybrali max. 5 nejtypičtějších emocí. Zkoušejí jim pak přiřazovat barvy a tvar. Někteří lidé například vnímají úzkost jako šedé stažení, jiní jako ostré čáry nebo tlak v oblasti hrudníku. Vztek může být spojován s prudkou dynamikou, smutek s těžkostí nebo pomalostí.

Tato část podporuje rozvoj emočního uvědomění a všímavosti. Právě schopnost zachytit emoci v jejím počátku, pojmenovat ji a vnímat její tělesné projevy patří k důležitým předpokladům emoční regulace. Výsledkem aktivity je nejen "záznam mých typických emocí" do archu, ale i několik barevných skvrn či shluků čar, které k vybraným emocím patří a vyjadřují je.

Po společné reflexi následuje práce na autoportrétu. Účastníci jsou již během úvodního monitoringu emocí krátce seznámeni s ukázkami moderního a expresivního portrétu — například s díly, která pracují s deformací, emocí, barevnou nadsázkou nebo gestickou kresbou. Navazující krátký výklad pedagoga vše ukotví a pojmenuje s cílem uvolnit očekávání realistického zobrazení a otevřít prostor pro experiment a osobní výraz.

Samotné tvorbě autoportrétu předchází kooperativní hra. Žáci a žákyně vytvoří dva soustředné kruhy a na židlích usedají naproti sobě. Ve vnějším kruhu sedí ti, kteří kreslí, ve vnitřním kruhu ti, kteří sedí modelem. Pedagog např. pomocí přerušované písničky celou aktivitu řídí tak, aby každý měl jen pár vteřin na to přidat do vznikající kresby pár čar. Každý z vnějšího kruhu levou rukou nebo se zavřenýma očima nakreslí malou část portrétu a po několika vteřinách se kresba posouvá dalšímu člověku. Jakmile se všichni ve vnějším kruhu dostanou opět ke svému prvnímu modelu, role se vymění. Ve skupině tímto způsobem vznikají rychlé kolektivní kresby, které jsou uvolněné, podivné, deformované — čímž přispějí také k žáoucímu k uvolnění následné malby, na níž pak každý začne pracovat. Kolektivní práce na skicách navíc bývá veselá a uvolní celkově atmosféru ve skupině.

Výsledkem bývají překvapivě expresivní tváře, které narušují perfekcionismus a pomáhají obejít kontrolující tendence. Každý z autorů se nicméně rozhodne, jestli skicu skupiny přijme a bude s ní dál pracovat (tedy stane se kompozičním rozvrhem pro následnou malbu), anebo jestli ji pomocí temper celou přemaluje.

Vzniklé kolektivní skici následně slouží jako základ pro individuální práci. Účastníci portrét dále rozvíjejí, přemalovávají, doplňují nebo deformují podle toho, jak chtějí zachytit vlastní emoční svět. Jediným omezením je pokyn pedagoga, aby pracovali s barvami, které si poznamenali na začátku hodiny při práci s listem emocí. Někteří preferují držet se barevné škály pocitové karty, kterou si vybrali na začátku. Mohou pracovat s vrstvami barev, symboly, textem, stopou gesta nebo různými materiály.

Během tvorby a v následné reflexi se otevírá prostor pro otázky: Jaké emoce mě nejčastěji utvářejí? Co skrývám ve svém nitru a projevuji to navenek? Jak působím navenek a co zůstává uvnitř? Autoportrét zde funguje jako vizuální výpověď o vnitřním prožívání.

Proč je podobná aktivita důležitá

Ve škole i v běžném životě bývá často větší pozornost věnována výkonu, znalostem a výsledkům než schopnosti rozumět vlastním emocím. Přitom právě emoční gramotnost významně ovlivňuje vztahy, schopnost zvládat stres, sebepojetí i psychickou odolnost.

Expresivní výtvarná činnost umožňuje zachytit něco, co bývá obtížně sdělitelné slovy. Někteří lidé dokážou skrze obraz pojmenovat své prožívání přesněji než v běžném rozhovoru. Vizuální symbol, barva nebo deformace mohou fungovat jako bezpečný prostředník mezi vnitřním světem a jeho sdílením.

Podobné aktivity současně podporují:

• rozvoj sebepoznání,

• schopnost reflektovat vlastní prožívání,

• emoční regulaci,

• empatii a porozumění odlišnosti,

• uvolnění napětí,

• práci s perfekcionismem a sebekritikou,

• posilování autenticity a identity.

Důležitá je také závěrečná reflexe. Účastníci mohou sdílet, co během práce objevili, co pro ně bylo obtížné nebo překvapivé. Sdílení by mělo být dobrovolné a bezpečné; cílem není interpretace portrétů „zvenčí“, ale podpora vlastního hlasu autora.

Workshop uzavírá závěrečný monitoring emocí. Účastníci si vybírají kartu, obraz nebo slovo, které vyjadřuje jejich aktuální naladění. Mohou si všimnout, zda se jejich prožívání během aktivity proměnilo, co jim pomohlo nebo co si z procesu odnášejí.

Emocionální portrét ukazuje, že výtvarná tvorba může být prostředkem zastavení, vnímání sebe sama a hledání vztahu k vlastnímu prožívání. V době zahlcení podněty, výkonem a tlakem na dokonalost představují podobné chvíle důležitý prostor pro kontakt se sebou samým.

Pokud máme více času, lze využít variantu této aktivity.

Námět: Petra Šobáňová